Chlácholení smutných strašidel 3

Nastěhovala jsem se na kolej. Byl to vlastně byt - obstarožní tři plus jedna. Univerzita si ho pronajímala od jednoho výzkumáku, aby měla více ubytovacích prostor. Byt se nacházel v bytovce úplně na okraji města, přesně na poloviční cestě mezi psychiatrickou léčebnou a hřbitovem. Pod námi bydleli saniťáci a postarší manželský pár, který nás měl po celé tři roky tendence vychovávat. Na starost nás měla laxní paní inženýrka z nejhořejšího patra. Bydlela zde se svým pubertálním synem, kterému jsme mezi sebou říkaly Strupoun. Na začátku prváku jsem byt sdílela se čtyřmi dívkami a jedním párečkem. Mužská polovina párečku byl nějaký student historie, neustále se promenoval po bytě jen v bílých trenýrkách s červenými srdíčky a zrána si fistulí prozpěvoval různé operní árie. Holka byla celkem normální. Z celého osazenstva si oni dva jako jediní po sobě pravidelně myli nádobí. Má spolubydlící Hanka mi byla od začátku velmi sympatická. Byla také velmi ohleduplná, zejména pokud šlo o její časné vstávání, kdy byla potichu jako myška a velmi tolerantní, pokud šlo o moje ranní návraty z hospody. Skoro pořád se učila. Vedlejší pokoj sdílely archeoložka Naděnka, astrofyzička Ivana a češtinářka Blanka. Blanka měla neuvěřitelný komediální talent a neustále parodovala své přednášející, přičemž jsme se vždycky válely smíchy. Ivana byla fanatická scifistka a měla přezdívku Puma. Puma měla pruhované vlasy, nosila stříbrnou péřovku a měřila něco přes metr osmdesát. Spojovala nás tajná vášeň pro srdceryvná válečná dramata. Puma se na koleji moc nevyskytovala. Následuje Naděnka – jedním slovem žena vamp. Nebo spíš minivamp, při své výšce pouhých 156 centimetrů. V každém případě ovšem vamp nepřehlédnutelný, o tři roky starší než já a s patřičnými zkušenostmi co se radostí života (víno, muži, zpěv) týče. Říkala jsem si – komu jsem to já, nevinná, padla do spárů?

Hned v průběhu prvních čtrnácti dnů jsme měly tu čest seznámit se s nejpovedenějšími exempláři z celé akademické (či spíše alkoholické) obce. Student archeologie Honza, zvaný též Sfinga (původ přezdívky už si nikdo přesně nepamatoval) u sebe s oblibou nosil na provázku přivázanou magnetku a s její pomocí lovil po nocích z kašen drobné mince na pivo. Tadeáš Kaminský, útlý mladík s vizáží cherubína byl znám svou slabostí pro něžné pohlaví a nejrůznější druhy destilátů. S oblibou o sobě prohlašoval, že je polské národnosti a v občance má napsáno Tadeusz Kamiński; díky jeho nevinnému kukuči jsme mu to žraly i s navijákem. Naděnka se do něj na první pohled po uši zamilovala. Jeho kamarád Richard Plachý mluvil vždycky neuvěřitelně potichu; vzhledem k mým genetickým dispozicím k nahluchlosti jsme si nikdy moc nepopovídali. Milan Kašpar se vyznačoval tím, že lákal nevinné dívky (zejména z prvního ročníku) do své klaustrofobní garsonky, kde se je snažil svést. Hrdý valašský patriot Adam Zpěváček byl přesvědčený o tom, že v celém zbytku republiky kromě onoho vyvoleného regionu žijí samí méněcenní debilové. A nakonec mé dvě spolužačky (honosněji „kolegyně“) z kruhu - Tereza a Štěpánka. Obě byly narozené ve schizofrenním znamení Blíženců, takže podle situace jsem mívala kolem sebe kamarádky dvě, čtyři, šest a někdy i víc.

Protože jsme s Naděnkou byly obě zdaleka a jezdily tudíž domů zhruba jednou za měsíc, vrhly jsme hned první víkend do víru života studentského. Skončily jsme nad ránem u nás v bytě v doprovodu Sfingy a Tadeáše. Celou dobu bylo jasné, že se mezi Naděnkou a Tadeášem něco odehraje. Ještě jsme chvíli popíjeli a pak se arachnofobik Sfinga a Tadeáš, trpící panickou hrůzou z hadů, chvíli bavili tím, že si mezi sebou posílali fiktivní kobru a fiktivního sklípkana. K ránu začal Tadeáš konverzovat s Kurtem Cobainem, kterého měla Naděnka pověšeného na plakátě nad postelí; zaslechla jsem, jak mu říká: Takhle se mnou už nikdy nemluv! Pak k němu přišla Naděnka a zamkli se spolu v pokoji. Sfinga, zřejmě jimi inspirován, se mě snažil políbit a nejen políbit, načež se mi udělalo nevolno z přemíry alkoholu, takže jsem se zamkla v koupelně a setrvala tam až do chvíle, než byla Naděnka tak moc hodná a přinesla mi kafe. Situace mezi Naděnkou a Tadeášem se následně vyhrotila, protože ona zřejmě dávala příliš najevo postoj, že pro ni jedna společně strávená noc zas až tolik neznamená a nehodlá před ním padnout na zadek. Následně Tadeáš skončil u mě v posteli, kde se však nic zvláštního nedělo, kromě toho, že mi šeptal, jestli nezbylo ještě nějaké víno. Naděnka se ale urazila a odešla se Sfingou na jedno ranní vyprošťovací do blízkého baru Rozbuška. Když Tadeáš zjistil, že jeho pokus vyvolat Naděnčinu žárlivost nemá valný efekt, pod průhlednou záminkou zakoupení cigaret odešel do Rozbušky za nimi. Naděnka k němu byla chladná a taky trochu sprostá, takže se schlíple vrátil do mé postele s dotazem, proč se člověk musí vždycky zamilovat do té největší krávy. Na můj dotaz, proč tedy leze ke mně do postele, když si to nechce rozházet se ženou svého srdce, se jen ušklíbl a tím to skončilo. Naděnku jsem musela dlouho přesvědčovat, že jsme spolu skutečně nic neměli. Tadeáš mi ovšem neodpustil a několik následujících měsíců po mně vrhal vyčítavé pohledy, které ve mně zřejmě měly vyvolat pocit viny, že jsem mu překazila jeho milostné plány tím, že jsem se ho pokusila svést.

Někdy po vánocích moje sestra začala chodit s mým nynějším švagrem, který si tenkrát přivydělával různými okultními šílenostmi jako jsou astrologické výklady, hádání z ruky a numerologie. Ona propadla vášnivé zamilovanosti, já horoskopům. Taky jsem se naučila vykládat karty. Můj švagr je upřímný člověk, znal mě sotva pět minut a bezelstně mi nabídl, že mi bude sestavovat jídelníček, abych už dál netloustla.

Krátce nato se konala zimní olympiáda v Naganu, hokejové zlato jsme s Naděnkou a dalšími patřičně zeuforizovali na oslavách v Brně, kde jsem ztratila hlas a následujících několik týdnů jsem pouze úchylně šeptala. Naděnka v té době navázala něžné přátelství s Richardem Plachým a Tereza zase s Milanem Kašparem (s tím, co měl klaustrofobní byt).

V té době se sestra s budoucím švagrem vybourali v autě a skončili v nemocnici. Když je z nemocnice pustili, Naděnka opustila Richarda. Pak jsem já měla s Richardem drobný úlet a Štěpánka se vyspala s Tadeášem. Štěpánka má křídla. Bere pod ně různé jedince, kteří jsou zpravidla psychicky a finančně na dně. Štěpánka se domnívá, že je svou láskou a péčí změní. Já jsem s Richardem opět vstoupila do stejné řeky jako s Tadeášem – chtěl u Naděnky vyvolat žárlivost, což mi bylo jasné, takže jsem jí o tom úletu tenkrát vůbec neřekla.

V červnu jsem ukončila první ročník a přišla o panenství se svým kamarádem Adamem Zpěváčkem. Skončili jsme spolu po nějaké akci v Rozbušce a pak u nás na koleji. Bylo to rozpačité, něžné, místy trochu nepodařené a ke konci jsem měla okno, jehož příčinou však bohužel nebyla oslepující extáze. Pak jsme spolu strávili ještě dva zajímavé dny a ještě zajímavější noci. Adam měl přítelkyni Kláru. Klára byla krásná a prsatá a měla traumatické dětství, byla totiž z pasťáku. Naděnka prohlásila, že od té doby, co ji zná, by s Adamem nic mít nemohla. Já, protože nemám charakter a moje libido je mnohem silnější než já, bych se asi neubránila. V průběhu naší společně strávené noci jsem hledala ve své toaletní taštičce kondom a přitom jsem si vzpomněla, že jsem kdysi někde četla, že obsah toaletní taštičky odpovídá způsobu života a taky stavu mysli. To jsem se tedy měla čím chlubit – našla jsem tam totiž pouze tubičku se zbytkem depilačního krému, vyschlý lak na nehty, zlomenou rtěnku a několik balení Paralenu, Ataralginu a Ibalginu 200, 400 a 600.

O prázdninách jsem si přivydělávala jako pomocná síla na jednom archeologickém výzkumu. Každý den jsem společně s ostatními nosila z lesa na zádech pár kilo střepů, chodila do místní hospody na točenou kofolu a na fernet a s kamarádkou Markétou jsme se při práci vzájemně vzdělávaly ve znakové řeči a základech francouzštiny. Naučila jsem se tehdy ukázat jedna, dvě, Honza jde, nese pytel mouky, což využívám dodnes. Ve zbytku prázdnin jsem trpěla doma ponorkovou nemocí, neustále potkávala Vladimíra a chodila pít s Julií. Pak mi bylo devatenáct.