Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevšem kolem mne
19. 12. 2000
1
0
2398
Autor
Lasy
všem kolem mne
tak nějak najednou je strašně málo hrobů
a Mrtvých
čím dál víc
minutu po minutě přibývají
zem se plní a ani v nebi
není místa nazbyt
peklo není
tím jen straší se děti
než jdou spát
než jdou spát s modlitbičkou na rtech
krátce před usnutím
pak ve snech přízraky ožívají
a slunce nechce hřát
tak nějak najednou je nedostatek hrobů
a Mrtvých
zase o šest víc
jeden za Sebe
jeden za Trest
jeden za Spásu
jeden za Tebe
jeden za Lásku
jeden jen Tak
ve slovech umřel jsem tisíckrát
však opravdu nejsem ani jednou živ
život je střípek po střípku skládán
a žit jak v zrcadle, kde pravá je levou
a nic jak má být
a nic jak má být
tak pořád hrobů je málo
a Mrtvých
zas o jednoho víc
Celkový dojem z básně je velmi dobrý, což ale nic nemění na situaci : poněkud mi nesedí spojení veršů, některé mi připadají být navíc, říct, že některé chybí by bylo hloupé... přesto když nelíbící se verše vypustím, báseň nedává takový smysl,jaký by měla...
jsem v koncích, nevím, jak z toho začarovaného kruhu ven... možná kdybys víc zapracoval na té formě, nezabývala bych se takovými "banalitami"...
Nejvíce mne zaujal konec předposlední sloky... jejích šest posledních řádků... v jisté chvíli bych s tebou souhlasila, ale právě teď je tomu naopak (občas se mi stává, že mé pohledy na věc se každou chvíli střídají..)
Ve slově, v písmenu
zmírat já nemohu
vždyť pouhá hláska
zachrání život
zničí vše šťastné
A právě křik můj
roztříští odrazy
Odrazy, které jen
celý život lžou..
Přesto je pořád všechno tak, jak by být nemělo, ale přece proto žijeme, nebo ne?!
Ve slovech umřela jsem už tisíckrát
však opravdu nejsem ani jednou živa..
... nadherny.. vazne.