Ptáček

Kdybych byla ptáčkem,

uletěla bych.

Nejsem sen, ale tajemství.

Jak Pandořina skříňka  v naději i strachu

bojím se sama sebe.

Jsem věčný let nad propastí,

v mém smíchu pláč odráží se v něhy dotecích.

Možná že hřích byl stvořen spolu s láskou

a tehdy nastalo velké zmatení srdcí,

krásné štěstí z mlhy a hvězd,

nezachytitelné mámivé vábení světlušek.

I slunce má dvojí lesk a podstata věcí není daná.