Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKecání
20. 12. 2000
2
1
2244
Autor
LILINKA
Přišla jednu nečekaně,
krásná paní v bílém šatě.
Zlaté listí na zem tiše padá,
na větvi seděla tam černá vrána.
A tak jednou z večera ,
došla jsem si pro chleba,
avšak měli zavřeno,
náš pes na kuřátko má spadeno.
Rychle spěchám do školy,
už těším se na neděli.
Ty můj malej koloušku,
dám ti malou pusinku.
přišla jednou nečekaně,
krásná paní v bílém šatě.
Není to tak lehké dámo,
jak by se vám zprvu zdálo,
mluvit stále ve verších,
právě hledám další rým.
Musím honem rychle spěchat,
pejska musela jsem doma nechat.
Doprovázím sebe samu,
podlehla jsem sebeklamu
že až mi bude zima,
tak si vezmu zimník,
ale až mi bude jaro,
tak navléknu si jarník.
přišla jednou nečekaně,
krásná paní v bílém šatě.
Svím pláštěm všechno přikryje
a sníh rozpráší do kraje.
Zase tyhle hlouposti,
ale svět se zkládá z blbostí.
1 názor
Dělnický básník (někdy víc prozaik)
11. 04. 2017
Albi: Ty jeden rejpale!
Hermite: Nač ve všem hledat jen a jen pointu!!!! Život sám často nemá pointu!
Wopi: Já taky, ale víc než je čtu tak je dělám!
Lili: Nedej se vodradit to chci ti poradit!
Nezdá se mi to tou (zřejmě nehranou a proto autentickou) naivitou ani tak špatné, ale spíš mi přijde, že se to samo shazuje těmi dvěma posledními verši. Nejsou pointou, ta mi v tom chybí.