HF: Zájezd do Paříže

"NOČNÍ PAŘÍŽ V NOCI!" hlásal leták válející se v jídelně na mém místě, kam jej zřejmě odložila má manželka. Bylo mi to vcelku jasné, již delší dobu mi vyčítala, že jsme se spolu již několik let nepodívali do cizích krajů.  "Pojeďte s naší agenturou do Francie a absolvujte krásnou noční procházku do tmy zahalenou noční Paříží v noci!" pokračoval papír. Author si nechal sakramentsky záležet, aby bylo patrné, že NOČNÍ procházka NOČNÍ Paříží se koná v NOCI a někdo se třeba nedomníval, že NOČNÍ procházku NOČNÍ Paříží odbude ve dne anebo snad, že NOČNÍ procházka se sice bude konat v noci, ale bude se jednat o procházku DENNÍ Paříži. Nicméně mi bylo jasné, že zájezd do Paříže, NOČNÍ procházka NOČNÍ Paříží i naše účast na nich je již hotovou věcí.

Přišli jsme před nádraží, kde již postávalo zhruba deset lidí s drobnými příručním zavazadly. Přece jen nemůžete očekávat velké kufry, kvůli zájezdu na otočku. Čekalo se již jenom na dopravní prostředek, kterým nás cestovní agentura měla dopravit do Francie. Sotva jsem na to stačil pomyslit, objevilo se před námi několik mužů s trakaři. Tohle jsem opravdu neočekával. Počítal jsem se elektrobusem, popřípadě solarbusem, ale toto mne opravdu překvapilo.  I když jsem to mohl čekat, neboť se leták o dopravním prostředku nezmiňoval, což mi mohlo býti podezřelé. Avšak, světe, div se, nebylo. Úplně mi to uniklo. Zřejmě se nejednalo o příliš zavedenou ani bohatou agenturu, neboť taková by jistě užívala lepších prostředků.

Na druhou stranu však trakaře a kolečka, když vozidla využívající ropných paliv jsou již delší dobu nepoužitelná, nejsou ničím neobvyklým. Stačil jsem si povšimnout, že manželka měla na jazyku výčitku, leč na poslední chvíli si uvědomila, že ona sama přišla s tímto nápadem. S tímto hloupým nápadem.

Tak jsem tedy nasedl do jednoho trakaře, když tu se na mne jeho "řidič" rozkřikl:
"Neumíte číst? Nevidíte, že na tý cedulce stojí:'Zavazadla hlaste u řidiče!'?" Chystal jsem se říci něco o tom, že se ten lístek nachází z jeho pohledu na levé straně trakaře, přičemž já jsem nastoupil z pravé strany trakaře. Bohužel, než jsem stačil cokoliv říci, již opět lamentoval: "Třeba, kdybyste je nahlásil, tak bych vám řekl, že zavazadla se dávají na támhleto kolečko," ukázal kolečko, jež bylo vzdálené několik metrů. Chtěl jsem mu poděkovat, jenže mne opět nepustil ke slovu: "Si asi myslíte, že vás povezu až do Paříže s kuframa," křičel v rozčílení, aniž by vzal v potaz, že jsem si s sebou vzal jen lehkou cestovní tašku. "Ty vole! Asi nejsem Rambo!" řval už tak nahlas, že to musili všichni slyšet. Raději jsem se pomalu vytratil a odložil svoji tašku do "zavazadlového kolečka". Poté jsem si raději vybral jiný trakař, neboť jsem nestál o další rozmluvu s oním poněkud vznětlivým řidičem.

"Pojeďte s naší agenturou do Francie a absolvujte krásnou noční procházku do tmy zahalenou noční Paříží v noci!" vytanulo mi opět na mysli. Přemítal jsem, jak dlouho bude asi trvat cesta. I když jsem k jednoznačnému závěru nedošel, byl jsem si jist, že velmi dlouho...