Spravedlnost? BLBOST!

Pořád tomu nemůžu uvěřit! Jsem znechucenej, nasranej a přesvědčenej, že svět je asi opravdu hodně na hovno...

K úplnému pochopení této povídky potřebujete znát mou rodinnou historii, která se dá shrnout asi takto:

Tata s mámou se měli vždycky rádi asi tak jako kočka a pes, věčně se hádali a zažít víkend v klidu byla pro nás s bráchou událost - nebo spíš zázrak. Tata řezal všechny, co se dalo. Mě, bráchu, mámu. Vytahoval na nás pistole, nože, slzný plyn a bohužel policie a jednou i sanitka, náš dům "navštěvovala" takřka pravidelně. Za to jsem jim byl vděčný, ono mnohdy nescházelo moc a tyhle řádky by už nemněl kdo psát... Takže si asi umíte představit, co je můj otec za kvítko. Nakonec on si to asi umí představit každý, kdo se na policii dostane k jeho spisu obsahující záznamy o vyšetřování z celkem 14ti trestných činnů a dalších x přestupků. Bohužel, za žádný mu nic neudělali, protože mama nikdy nechtěla ze strachu proti němu svědčit a tak zbyl jen jeden - "ohrožování zbraní jedince a skupiny obyvatel". Jenže ten rok byly volby a Havel nechal na zmíněný trestný čin udělit hromadnou amnestii - prostě "paráda"!
O pár měsíců později tatovi diagnostikovali doktoři roztroušenou sklerózu. To už byl nesnesitelnej úplně hrozně. Mama se s ním naštěstí rozvedla, takže ji nestihnul nic udělat a nás s bráchou rozdělili. On zůstal u mámy a já jsem měl jít bydlet s tatou.

Takže teď jsem s ním. Vypadá takové soužití opravdu úžasně! Já musím všechno uklízet a on se jen válí a dělá všude neuvěřitelný bordel. Do práce nechodí a žije jen z částečného invalidního důchodu, peněz ze sociálky a toho, co mu šoupnou děda s bábou. Po revoluci získali v restituci tři nájemní baráky i s nájemníkama velký jako krávy, takže jsou na tom finančně velmi, velmi, velmi dobře... Můžou si tak dovolit tatu sponzorovat a dávat mu i několikaset tisícové částky - jako teď naposled mu, podle taty přispěli, podle mě mu tím kompletně zaplatili, čtvrt milionu na nový auto, prostě jen tak...

Jistě každý chápete, proč si může tata dovolit nechodit do práce, válet se doma a bavit se jen sezením u počítače, kde si mimochodem píše i s čtrnástiletýma holkama - pedofil jeden nechutnej, čuměním na brakový pořady v televizi a řvaním po mě. Ale abych mu zase nekřivdil, tak musím říct, že pokud si veme všechny prášky, hlavně ty od psychiatra, stává se snesitelnějším.

Navíc se mi minulý rok na podzim přihodila nepříjemnost a onemocněl jsem nějakou sviňskou nemocí, co má jakejsi dlouhej, odbornej název, pořád se to zhrošovalo a zhoršovalo, až už jsem nemohl ani pořádně mluvit a musel jsem jít do nemocnice. Kapačky, různý zákroky - nepřál bych to nikomu. Bylo to fakt hustý a prej jsem na to skoro natáhnul brka, naštěstí ne, ale ve škole jsem k vůli tomu zameškal skoro celý pololetí a navíc následnýma testama, vyšetřeníma a nevím čím vším, i dost času z druhýho pololetí. Snažil jsem se to fakt dohnat, ale nedalo se to stihnout.
Musím opakovat ročník. Chápe to třídní učitelka, chápe to ředitel, jenom jaksi moje švihnutá rodinka - tedy tata a jeho rodiče, to nechápou a chovají se ke mě tak, jako bych si tu nemoc naočkoval sám a ve škole jsem se podle nich málo snažil...

Ovšem největší haluz zažívám teď! Oni chtějí po mě, abych si našel brigádu a chodil zároveň do školy i do práce a peníze z ní rval tatovi - kua, je to možný???
Já mám, s nedostudovanou střední školou, podporovat někoho, kdo prostě nic nedělá jen proto, že se mu nechce? Fakt mě zajímá, jak si to všichni představujou, že dopoledne budu ve škole, odpovedle v práci, každej den a zvládnu obojí? Kdysi jsem to tak pár měsíců dělal, ale to se prostě fakt nedá... Vstávat ráno, jít do školy, ze školy rovnou do práce, vrátit se pozdě večer, rychle mrknout na učení, jít na 5 nebo 6 hodin jít spát a znova. Kterej člověk, by to tak asi kua zvládal? To jsou fakt kreténi!!!

Nezlobte se na mě, ale jsem z toho fakt rozhozenej... Takže oni si to představují zhruba takto: Tata bude doma, válet si šunky, dál kynout a nic nedělat a já budu makat jak šroub, znát jenom školu, učení a práci a jako grandiózní vrchol všeho z toho ještě budu mít velký HOVNO, protože vydělaný peníze tata opět roztočí někde, neznámo kde, jako to dělá se všema ostatníma a doma budem zase žít pomalu jak bezďáci...

Tohle je fakt vrchol, celá pointa příběhu je ale v tom, že na mém skutečném příkladu ze života krásně vidíte, jak to dopadá - ten, kdo byl od dětství týranej, to všechno odnese i za ostatní a největší hajlzík, jako správnej vychcánek, ne jen, že se mu nic nestane, ale ještě si žije jako paša!


----

Omlouvám se za slovník, omlouvám se za styl, je to hrozný - já vím, ale hlavně jsem chtěl aby to někdo věděl, aby někdo věděl, jaký se dějou na světě svinstva! Jednou o tom napíšu knížku, pořádně velkou a podrobnou, kde popíšu všechno... úplně všechno! Jak nás málem všechny pozabíjel, jak jsme s bráchou museli dostávat omluvenky na tělocvik, aby nebyly vidět ty jelita, jak jednou zmlátil bráchu okovaným řemenem tak, že čůral krev a máma se s ním bála jít k doktorce, protože ta by to ohlásila a tata by jí pak prý něco udělal, tak jsme u něho jen celou noc seděli a modlili se, ať neumírá... Jak mi ve dvou letech rozmlátil hlavu do krve o topení!
Krucinál!!! Jak je to možný? Jak je možný, že takovou zrůda a swini zdraví lidi na ulici, jak je možný, že se na všechny vychcaně usmívá a každej se chová jako by se nic nestalo a lidi, kteří kvůli němu nejvíc trpěli tím mají zničenej život?!

Chtěl bych, aby to všichni věděli a pomohlo jim to v tom, aby zabránili podobným událostem ve vlastních životech.

Děkuji, že jste mi věnovali čas a přečetli si to.

---