Sluneční den

Demoš jeden podělanej, pomyslel si.
A měl pravdu. Pustil provaz a ten zázračně doletěl vysoko, kde jeho konec objal silnější větev a vlivem zatížení jeho konce se druhý konec vracel zpátky. Konečně.
Krátce zaklel. Po chvíli vstal s bolestí v hlavě a jal se načít další pivo.
Basu zahákl do kusu železa, na kterém se ještě leskla jeho krev. Basu vytáhl a provaz dole upevnil.
Vylezl na strom.
"Jé tu je ale krásně," zabručel spokojeně a lokl si sluenčnému dni na pozdrav.
Kdesi v dáli se ozval dívčí křik a smích.
"Do řiti, kdo to zas je." krčil obočí a hleděl do dáli.
Párek skotačících dětí. Ne. Teď jedna, ta mohutnější, postava zalehla druhou.
Sotva stačil rozeznat nepatrné pohyby, jedno tělo se svalilo z toho druhého, spokojeně zařvalo.
Dívka nechápavě zvedla hlavu a v tom poznal jeho dcerunku. "Hajzle," Impulzivně pohlédl na basu, která se pohupovala poblíž a se zadostiučiněním otevřel další láhev. "Ještě uvidíš, frajírku. Tohle dělat s mou holčičkou, to ti nedaruju. Schytáš."
Když šel párek ledabyle pod stromem a tu si všiml přivázaného provazu, mrštil láhev po 'tý teploušsky blonďaté hlavě' a minul.
"Holčičko moje.."
"Hanko!"
"Zmrde!"
"Aaaaaau!"
"To máš za to, ty parchante."
Poslední zavadil o lano a dílko dokonal.

---