Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Na včerejší akci se všichni těšili...že prý to bude super. I já se těšila. Ale pak ta zpráva: Nemůžeš u mě spát. Mám zaracha a nikam nejdu. Říkala jsem si, no super, tak si asi budu muset sehnat odvoz. Chtěla jsem tam jít za každou cenu. Musela jsem ho vidět, mluvit s ní zas jednou...a třeba i víc...Říkal, že určitě půjde, že si nemůže nechat ujít takovou akci. No a pak mi v pátek večer napíše, že nejde, že má brigádu a že se mu tam pak už nechce. Měla jsem vztek! Chuť někoho pořádně praštit! Chuť praštit jeho! Najednou se mi přestalo chtít jít na tu bezva akci, ale co se vstupenkou v kapse? Vyhodit dvě kila? Tak to by mě teda dost bolelo. A tak jsem šla. Dívala jsem se na otrávený obličej své "kamarádky", která dávala dost najevo, že je hrozně ráda, že jdu s nimi. Bylo mi skvěle. Pro začátek jsem si dala pivko, aby se mi aspoň trošku zlepšila nálada. To jsem ještě netušila, že mi bude po zbytek večera nejlepším přítelem. I když jsem se fakt snažilabavit se, nějak to na mě všecko spadlo. Všecko co se letos stalo...nešťastná láska, pár zničených přátelství i ten blbý úlet. Měla jsem chuť se schlastat. Na nic nemyslet, jen pít. Chvíli mi pak bylo dobře, to si vzpomínám, ale dál se mi to ňák rozmazává. Ani si nepamatuju, jak jsem se dostala domů, jen vím, že naši neocenili můj dřívější příchod. V noci mi bylo fakt blbě. Můj žaludek to nějak nezvlád. Ale ráno bylo horší. Dívat se na vyčítavé pohledy rodičů a ještě poslouchat blbé kecy...A k tomu myslet na kámoše, kterým jsem pokazilavečer a na lidi, které budu muset zítra potkat a kteří mě viděli v né zrovna té nejlepší chvilce...byl to hrozný dojeb...je to dojeb...prý super akce...
no pro mě letošní rok začal špatně a celé se to pořád táhne...a když už si myslím, že to bude fajn, tak se zase něco pokazí..už nevím co mám dělat, ale pořád doufám, že se to konečně zlepší...
Písmák