Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZasněná
05. 06. 2005
7
3
4053
Autor
MazLenka
Neumím malovat,
však Tvůj obraz do hlíny vyryju poslepu-
mé dlaně ho důvěrně znají.
Každičký detail a zákoutí těla-
jen vdechnout mu duši.
Tu hlínu s Tvou tváří a tělem tak hříšným
přenesu do své ložnice-
tam, kde stojí váza plná slunečnic.
Ty žluté květy jsou od Tebe-
jen zástava - říkal jsi.
Až prý budu po Tvém boku stát
a říkat Ano,
budou jich tisíce.............
3 názory
nevim, moc mi nesedlo...zdá se, že Ti víc sedí vázaný verš...(jako zde málokomu...)
opravdu moc příjemné...jedno z těch dílek, do kterých by se jeden mohl zabalit, přiložit k nim tvář a přespat tak do zimy...hřeje a mazlí se :))
vzpomínky se časem formují a mění...pomalu a nenápadně mění svůj tvar a barvy, vůně i šepot minulosti...nakonec většinou zbudou jen ty příjemné...většinou...
...a někdy...
...je to i naopak.
Já mám za sebou zkušenost, že se dá vymazat totálně všechno-i dobré a i to zlé. Je to zvláštní. Možná sebeobrana-kdo ví.
psychologové tomu jevu říkají vytěsnění...
...dochází k němu ve chvíli, kdy tvůj organismus, tedy mysl, vytěsní myšlenku/zážitek/vzpomínku, která by jinak páchala dlouhodobé škody...
...je to akt sebeobrany :)
amnézie...
...když o to stojíš, existují postupy, jak to léčit
...když o to stojíš.
:)
jak se to říká:
" buď ráda, někdo chlastá aby zapoměl a ty to máš za darmo."
ale to je hodně zlechčeně řečeno.
podle mě, každá vzpomínka má svůj účel, má nás připravit, podržet, varovat nebo poučit. A až její čas přijde, udělá co má.
:)