Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSkloňte mi hlavu
Autor
G_B_Show
V přítmí
hranice běžné únosnosti do nebe stoupajících monumentů
prastarejch ulic
jedna po druhé se procházejíc nadávají
přespávajícím myokardům vytrženým v beznaději
zpět na ulici
stíny
šlapou ztracenejm holčičkám na hlavy
náklaďáky do toho startujou a sešlapujou pedály
až pěkně k zemi
nikoho kromě holčiček nezajímá
že světla jim nesvítí, pouze varovně blikají
stroboskopy tvář/tma/tvář/tma/vyděšená tvář
vřískot
tma/tma
cáry plakátů lepí se větrem na tváře
sundavat věčně se nedaj, nedaj
jakoby sama bolest zaryla nůžky do slabin
bezhlavým rytířům
povalujícím se bezprizorně ve spárách od dlaždic
zažil jsem pár rán kdy by si člověk
byl schopen zvyknout na smrt
na zvuk
podrážky drtící malou vyděšenou kostru
ve tvaru tiskacího S
- jak sípe a noří se potměšile
pod paraplata ke starým dámám
které voní vždycky jinak
než ostatní
zahučelo nad branami domů
cihly sráží nic netušící chodící korzety k zemi
stejně je nikdo nikdy nepočítal tak proč zrovna teď
mech se zaryl za nehty
nechte mě spát
nechte mě ještě chvilku spát
je to jedno
z Těch divnejch rán
kdy člověk přestal milovat