A zas nic

NIc. . .

je jen hrana mince

polkla řeku

jdeš mezi nic a životem

anděl o měsíc otloukl křídla

pěšina mysli přikrývá průsmyk

a nic

hloubka noci a srdce

konec dne nabízí úplatek křídlům

ptáci mlčí

a nic spleteno v biči

prameny chytají život

bezednosti

ostří meče ztupeno zatměním

a zas nic

jakost doteku žlutá obrana

maličkost tepu vnořená kamenům

než zaplatíš svým nic

dlažba je synonymum ticha

roste jak pouta

zlozvyk proklouzl jak slovo

a kalendář chytá

obrazy prvních kroků

odráží nic do zbytků

převlečených za tmu nikoho

hledáš

to své nic

a strom je jen vteřinou srdce

než otočíš meč proti nic

do kůže schováš pár starých šrámů

na rukou neseš to své ztracené nic

a myšlenka probuzena roste

i přesto nic. . .