Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEgo te absolvo ...
21. 12. 2000
7
0
2771
Autor
Miki
„…ano, Hospodine, ale to ještě není vše. Jednoho dne jsem od Tebe dostala novou práci. Práci opravdu novou, a zvláštní. Až do toho dne jsem Tobě sloužila bez výčitek a odmlouvání. Vždy jsem svou práci brala jako poslání a podle toho jsem ji i vykonávala. Až do toho dne…
… Hospodine, byly to malé děti. Chlapci s okopanými špičkami bot a věčnou nudlí u nosu, holčičky s velkýma očima a nosíkem ohrnutým nahoru. Děti, spousta dětí …
… když přišel čas mé služby, já - modlila jsem se s nimi k Tobě a volala Tě! …
… Bože můj, Bože můj, proč jsi je opustil? …
… Hospodine náš, Bože všemohoucí, jsou to jen děti, ale Ty jsi mne neslyšel a já dokonala svou špinavou povinnost …
… ne Hospodine, nepřerušuj mne. Tam v Osvětimi jsem poprvé za svou dlouhou službu plakala, a v mých slzách byla bolest. Nevěděla jsem, že umím plakat. Plakala jsem, plna bolesti každého z těch dětí ...
… pak už jsem plakat nemohla. Začala jsem řvát svou bolest Tobě do očí a čekala - snad na strašlivý trest, snad na odpuštění. Ale Ty, Hospodin, milostivý a laskavý Bůh, jsi stále mlčel. Řvala jsem a celé zástupy dětí umíraly. Bože, smilování, ty děti, nevinné děti …
… neříkej nic, Hospodine. Není co říct. Já jen tu tíhu dál neunesu. Drtí mne, svírá ...
Hospodin Bůh, pohodlně usazený na nebeském trůně s rostoucí nelibostí sledoval projev postavy zahalené v dlouhém plášti. Shromáždění andělů se všelijak ošívalo. Zato řečník se během projevu zvolna napřimoval. Nahrbená postava jakoby omládla a začala nabývat na velikosti. Šedivý plášť pomalu sklouzl s hlavy na ramena. Rozhrnul se. Z temných útrob pláště se vynořil chrastící skelet kostry s velkou kosou ve vybělených hnátech. Rychle rostoucí Smrt náhle přerostla i nebeský trůn, před nímž až doposud tak pokorně stála.
… musím jít, Hospodine. Dlouho jsem se rozhodovala, ale už vím …
… zhášela jsem svíčky jiných Hospodine, teď zháším tu Tvou!
Čepel kosy vedená zkušenou rukou opsala plochý oblouk. Huuuvviiiíííííízd!
jediné, co můžu říct je: máš můj obdiv! Je to výborné, celou mě to pohltilo, skvělá myšlenka, i když trochu absurdní... *t*i*p*uju!
SlečnaMezková
25. 05. 2001
tak nevím, mám pocit, žesi smrt idealizuješ do podoby Smrťe ze zeměplochy, v podstatě hodný strejda který to myslí dobře. můžu říct tohle, smrt je skutečná a doložená, bůh ne. a kdo je zodpovědný za většinu lidského utrpení? smrt? bůh? ne ne jedině člověk, a tvrdit něco jiného je pouhý alibismus
jinak zpracování: líbí se mi ten monolog, ale ten konec se k tomu nějak stylově nehodí nebo co, připadá mi to hrozně fantaskní, kdybys to popsal strohýma holýma větama mělo by to jistě větší působnost než když necháš smrt efektně bobtnat...
..dobrý..,dobře napsaný jako vždy, ale ta myšlenka je při hlubším rozboru minimálně nepravdivá, takže zůstává jen u přání bezvěrců. Přesto taky tip za nápad.
Dostal's mě! Kolikrát mě už napadlo, jak to všechno může dopustit....ale potrestat mě ho nenapadlo. A k tomu jestli má Smrt nad Bohem nějakou moc: nemyslíte, že nerůznější bohové umírají každou chvilku?
Díky všem. A jen dodatek ke kritice. Osvětim, nebo něco jiného, jednou prostě přijde ten moment kdy si i smrt může říct - a dost. Bez ohledu na to, kdy ten moment přijde. Osvětim je zde pouze natvrdo položená hrůza a děs, nic jiného. Stejně tak to mohla být pláž Omaha, nebo třeba Hirošima. A to, že smrt roste, "jak Rambo", je právě to překročení hranic pokorného přístupu vůči pánovi. Rozhodně to nemá řešit problém, zda má či nemá smrt moc nad bohem. I když, položím-li si tuto otázku, musím se nutně dostat k otázce jiné - potřebuje bůh smrt, zde v obraze kostlivce s kosou, k tomu aby se na Zemi mohlo umírat?
Dílo má svůj náboj, při jistém rozpoložení by mohlo i zamrazit, jak je to působivé. Tak to bylo kladné hodnocení a teď trochu kritiky : nelíbí se mi, že je tam zmínka o Osvětimi, že tam jako to bylo porvé. Ano, bylo to hrozné, ale všeliké pogromy se děly, co je lidstvi lidstvem, tak si myslím, že ta zmínka o tom, kdy si zubatá řekla dost ! mohla být trochu básnicky zamlžená, prostě koncentrák je tak trochu básnicky profláknutej atribut hrůzy. A potom je dost nadnesená ta pasáž, jak smrt roste a roste, to mi tam příjde nepatřičný, není to Rambo, ale smrt ! Tím chci říct, že máchnout kosou se dá i v té podobě shrbené zahalené kostry.
mam jen tu vyhradu, nezda se mi ze by smrt mela moc nad bohem? bych to usekla hned po odhaleni kdo to takhle mluvi, nicmeen za napad rozhodne tipuju!
Ač nevěřící v Boha, neodvažuji se něco k tomu říci.
Dobře je to napsaný. To jo.
nesouhlas! velice dobře napsáno, ale ta myšlenka, ža smrt má moc nad Bohem se mi nezdá. nemá...