V ranním slepení

No každý se zaláskoje občas, že?

Jsi sama a on je sám,
jsme sami a vyhledáván,
je pocit o štěstí
a nenaplňených touhách
s vínem červeným
do noci tanče voláš,
po štěstí.

V Tvém oku špitla slza,
lesk jenž zalil Tvou sítnici,
zůstala z poza víčka,
doposud nespatřena.
Jak zpráva o nekonci.

V tvých očích lesk mě vábil,
hluboko do tmy Petřína,
veď má touho.
Mrských pocitů jsem nabil,
po cestách ze říma.
Jak šlapal jsem dlouho.

Nohy i víčka už padali,
únavou, tou svou těžkostí,
já pochyboval o počtu svých schopností.
a poslední doušek vody vylil.
Sušil jsem se,
a do půl těla
už raděj nikoho nestopoval.
Pocity hřejivými mě pohled Tvůj zalil,
jsem jak záliv,
co oživ,
díky měsíci za příliv,
žes vody esnciální přilil.

A luna měsíce Ti proplétala vlasy,
toliko dlouhé, toliko krásné,
a tak hebké jako by rostli z Tvého nitra nejzaššího.
Ve snách Tě vidíce pak mnu si vousy,
jak sny jsou krásné a často krátké.
A tak mi řekni co je Ti nejblýžšího(od slova blýskat).

Tvé oči s jiskrou, jen oheň rozkřesat,
jsou branou u které klečím.
Došel jsem očistcem.
Nohy mě bolí a hlad,
ještě nemám.
Snažím se roztrhat, uniknout klecím,
a stále Tě hledám,
jsem mlád a Ty mi ještě ubíráš.
Pojď tam kam mě mládíš,
kam vedeš.
Díky, že mě cestou nestrhneš,
jinam jdeš.
Chci jít s Tebou.

---