Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTeď už
07. 06. 2005
1
0
1016
Autor
Carolina_S
Teď už se budu dívat pořád jen do země
dlažební kostky neoslní oči
nemají ústa, aby do nich mohly plivnout
Teď už budu předstírat, že nebe není
Teď už nechci ani chvíli zůstat o samotě se sebou
Naslouchat vlastnímu křiku
Cizímu jekotu
Svému smíchu
Být svědkem vlastního šílenství
Poslouchám bušení
Teď už prosím nechoďte dovnitř
Povídky píšeš suprově, ovšem měla jsem pocit, že bez hlubšího citu zůstávajíc v povrchnosti pouhých výčtů událostí. Rozepíšeš-li tohle v povídku, bude dost dobrá po všech stránkách.
Tady v tom píšeš (ovšem v silně redukovaných náznacích - no je to jen poezie) přesně to, co mi scházelo v tvé povídce, totiž city a pocity, pronikání do hloubky.
Carolina_S
01. 07. 2005Bezprizorný
01. 07. 2005
no tak jako něco je tam ok.. to jo
ale jako celek .. nevim
nic to ve mě prostě nenechává..
a to by, myslim, mělo..