Koré

     Bytosti nádherná, ty kráso omamující, uchvácen tebou padám v tvou nehynoucí  spanilost, jenž spaluje mne jak mráz květ lotosový. Sličná kvintesence půvabu ti koluje cévami elegancí znamenaného těla, co do mé náruče vášně plné hlavu svou skládá v myšlenkách ponurých a temných tak, jak jest tvůj vlas odstínu krkavčích křídel černý. Perutě dravců šlehají tě v tvář, tu sivou družku tvého žití, když ponořím ruce mé v záplavu těch chmurných opeřenců. Hejna jich vzlétnout k nebi bezmezné dokonalosti, kterou ve svém obličeji přiživuješ, a letkami zakryjí ti líce na dotek tak chladná, ve své podstatě však prostoupená  kapilárami žhnoucího temperamentu. A pak, až usednou ti na smyslných tvých rtech, až složí pera vlasů tvých na víčka těch černých dívčích očích, pak okusíš nepoznaného z mé lásky k tobě, spanilá Persefoné. Doteky na bělostné tváři mých rukou pročísnou vraní lokny a ty mne laskavě spálíš toužebným svým pohledem plným nezdolné fantaskní bezuzdnosti. Vidím tě sekat pokaždé dlouhými řasami v prostor, vždy když se linky víček setkají v letmém doteku vprostřed oční sféry černočerné panenky. Nepoznal jsem ničehož kouzelnějšího, načež ty klopíš cudně zrak, jak školačka nevinná, ač žena jsi plna živého entuziasmu. Snad ruměnec ti tento okamžik v tváře vehnal, neb líce se ti plní krví a barví tvou  běloskvoucí pleť témbrem rudých růží, těch květů, které máš toliko ráda. Zhluboka oddechuješ, rty se ti rosí kapkami vzrušení v chtivé bezmoci mně odolat. Zrychlený tep divého srdce tvého v hradbě sněhobílé hrudi, jež tiskne se k mému tělu, zběsile pulsuje ve snaze nepodlehnout zvířecí dychtivosti, ač si to sama bezděčně přeješ. Čirá krasavice, v kolenou se hroutím do klína tvé iluzorní smyslnosti, jsi pro mne pokušením, kterému nemohu vzdorovat. Tvá náruč svádí mne k nepřístojnostem, svíjíme se v blaženém objetí, má vílo. Naše ústa se spojují v bouřlivých polibcích, kdy ze tvých horkých rtů plápolá zběsilá touha po zakázané lásce. Celuji hladkou šíji tvou, ten val mezi intelektem mysli a sličností těla, mizím ve svodech tvých vnad, když kloužu konečky prstů po postavě tak úžasné, že každičký záhyb světlé pokožky by mohl plesat nad skutečností, že je součástí onoho nádherného celku, jenž honosí se jménem tak náramným, jakým Koré je, „mnohoznačná“. Nemůže býti svůdnějšího spojení chladné nedobytnosti se žhavou bohabojností. Jest studený mramor, po němž  plazí se úponky růží planých s ostrými trny obezřetnosti, jenž bodají ty, kteří pozor nedají si a hrubě zachází s rozkošnou nymfou. Pryč s takovými.

            Lásko má, rusalko překrásná, chvíle s tebou poklady světů veškerých nemohou nahradit mi, neb toliko drahých kovů a cenného kamení, jenž by vyvážilo momenty našeho souznění, v širém veškerenstvu není. Vždy když odcházíš po našich společných nocích, ztrácíš se mi nadlouho v denní realitě šedi, čekám na tvůj ladný návrat, v šatech naděje s postavou úžasnou, toužící po objetí, a obličejem nuancí sivých s vlasy havraních rýdováků.

Krásko, přijď brzy.

Tys jediná, tys bohyně.