Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-20
14. 05. 2007
0
0
2415
Autor
fungus2
ČÁST DVACÁTÁ ZÁVĚREČNÁ
Seržant Michel Vencl se rychle v kabině stíhacího Curtissu rozhlédl po obloze a vzápětí uviděl mezi oblaky ze dvou různých směrů se spouštět formace německých stíhaček Me-109.
„Mesouni vpravo i vlevo!“ uslyšel současně přes praskot ve sluchátkách výkřik poručíka Emilie Leroye, který vedl jednu z formací francouzských stíhacích letounu, v niž on letěl. V následujících okamžicích se vzdušný prostor zaplnil divoce manévrujícími stíhačkami. A kulisou tomu byl hluk motorů a rachocení střelby.
Vencl rychle pohyboval řídící pákou, přičemž neustále natáčel hlavu všemi směry. Nadvakrát ve zpětném zrcátku postřehl obrysy útočící německé stíhačky, ale obratným manévrováním vždy palbě unikl. Po dalším úhybném manévru uviděl před sebou po straně Curtisse, jemuž vyšlehly z motoru oslnivé plameny. Ve zlomku vteřiny se zasaženému letounu odtrhlo celé křídlo, načež stíhačka přešla do vývrtky v záplavě plamenů. Současně zahlédl i dvojici Me-109, jejíž piloti měli sestřel na svědomí. Hbitě se natočil jejich směrem a snažil se dostat jednu nepřátelskou stíhačku do zaměřovače. To se mu v následujících vteřinách povedlo, načež stiskl spoušť. Kulomety zarachotily, přičemž se letoun otřásl. Zároveň postřehl, jak bílé čáry střel směřují do zadní části německého letadla. Jeho pilot pohotově strhl stíhačku prudce do strany a vzápětí mu zmizel ze zorného úhle. Vencl se vzápětí obratným manévrem dostal pod druhou Me-109, která stoupala. Přes přední sklo kabiny sledoval její let a zároveň pohyboval řídící pákou, tak aby jí dostal na mušku. Když už skoro její prostřední část měl v zaměřovači, tak byl oslněn sluncem. Přivřel oči, přičemž viděl kulatý zaměřovač, zpoza něhož zářilo slunce. Zároveň ve slunečním svitu postřehl siluetu nepřátelského letounu i konce křídel. A současně dlouze stiskl spoušť.
Od rozzářeného slunce se náhle oddělil ohnivý objekt, aby vzápětí Vencl ke svému překvapení spatřil německý stíhací letoun proměněný v ohnivou kouli. Jeho pád mu připomínal letící meteorit. Ve stejný okamžik však na pravé křídlo Curtisse dopadla sprška střel. Bleskově provedl úhybný manévr, načež za sebou uviděl dvě Me-109 a o něco dále další dvojici. Následoval divoký úprk do oblak. V následujících okamžicích zažil na sebe štvanici německých stíhačů, přičemž byl nucen předvádět mezi mraky divoké manévry.
Se štěstím svým pronásledovatelům unikl a naprosto vyčerpán vylétl z velké oblačnosti, aby poté v dálce spatřil od oblohy k zemi se táhnout několik černých nitek. Ty představovaly rozplývající se kouř po zasažených letadlech. Rychle se zorientoval a namířil si to k letišti.
Když se už k němu přibližoval, tak uviděl na jeho letištní ploše několik Curtissů. Zahlédl i sanitní vozy, což nevěstilo nic dobrého. Za chvíli přistál a už na první pohled bylo na některých stíhačkách vidět poškození v boji. Sotva se odpoutal od sedačky objevil se u letiště Curtiss, jemuž se valil kouř z motoru. Pozorně se na něho zadíval a podle čísla na ocasní ploše poznal, že jej pilotuje desátník Dominigue Sueur. Stíhačce se vysunula jen jedna podvozková kola a on jako ostatní ze zatajeným dechem sledoval přistávání letounu. Ten se na přistávací dráze prudce naklonil na tu stranu, kde se nevysunula podvozková noha. Vzápětí se jedno křídlo Curtissu dotklo povrchu dráhy, přičemž letadlo zcela vybočilo z přistávací dráhy. V následujícím okamžiku následoval náraz do jednoho ze stojících letadel, načež se obě stíhačky do sebe zaklínily. Pak letištěm zazněl ohlušující výbuch, který rozmetal trosky všemi směry.
Vencl v leže strnule hleděl na divoce planoucí plameny, nad nímiž se vytvářel velký oblak černého dýmu, jenž začal pozvolna zakrývat letištní plochu. Pak se zadíval na slunce, přes něhož se valil dým, který jej počal zahalovat. Tak trochu vycítil, že to je předzvěst toho co přijde. Byl konec dubna a zanedlouho se měla podivná válka změnit v bleskovou.
„Mesouni vpravo i vlevo!“ uslyšel současně přes praskot ve sluchátkách výkřik poručíka Emilie Leroye, který vedl jednu z formací francouzských stíhacích letounu, v niž on letěl. V následujících okamžicích se vzdušný prostor zaplnil divoce manévrujícími stíhačkami. A kulisou tomu byl hluk motorů a rachocení střelby.
Vencl rychle pohyboval řídící pákou, přičemž neustále natáčel hlavu všemi směry. Nadvakrát ve zpětném zrcátku postřehl obrysy útočící německé stíhačky, ale obratným manévrováním vždy palbě unikl. Po dalším úhybném manévru uviděl před sebou po straně Curtisse, jemuž vyšlehly z motoru oslnivé plameny. Ve zlomku vteřiny se zasaženému letounu odtrhlo celé křídlo, načež stíhačka přešla do vývrtky v záplavě plamenů. Současně zahlédl i dvojici Me-109, jejíž piloti měli sestřel na svědomí. Hbitě se natočil jejich směrem a snažil se dostat jednu nepřátelskou stíhačku do zaměřovače. To se mu v následujících vteřinách povedlo, načež stiskl spoušť. Kulomety zarachotily, přičemž se letoun otřásl. Zároveň postřehl, jak bílé čáry střel směřují do zadní části německého letadla. Jeho pilot pohotově strhl stíhačku prudce do strany a vzápětí mu zmizel ze zorného úhle. Vencl se vzápětí obratným manévrem dostal pod druhou Me-109, která stoupala. Přes přední sklo kabiny sledoval její let a zároveň pohyboval řídící pákou, tak aby jí dostal na mušku. Když už skoro její prostřední část měl v zaměřovači, tak byl oslněn sluncem. Přivřel oči, přičemž viděl kulatý zaměřovač, zpoza něhož zářilo slunce. Zároveň ve slunečním svitu postřehl siluetu nepřátelského letounu i konce křídel. A současně dlouze stiskl spoušť.
Od rozzářeného slunce se náhle oddělil ohnivý objekt, aby vzápětí Vencl ke svému překvapení spatřil německý stíhací letoun proměněný v ohnivou kouli. Jeho pád mu připomínal letící meteorit. Ve stejný okamžik však na pravé křídlo Curtisse dopadla sprška střel. Bleskově provedl úhybný manévr, načež za sebou uviděl dvě Me-109 a o něco dále další dvojici. Následoval divoký úprk do oblak. V následujících okamžicích zažil na sebe štvanici německých stíhačů, přičemž byl nucen předvádět mezi mraky divoké manévry.
Se štěstím svým pronásledovatelům unikl a naprosto vyčerpán vylétl z velké oblačnosti, aby poté v dálce spatřil od oblohy k zemi se táhnout několik černých nitek. Ty představovaly rozplývající se kouř po zasažených letadlech. Rychle se zorientoval a namířil si to k letišti.
Když se už k němu přibližoval, tak uviděl na jeho letištní ploše několik Curtissů. Zahlédl i sanitní vozy, což nevěstilo nic dobrého. Za chvíli přistál a už na první pohled bylo na některých stíhačkách vidět poškození v boji. Sotva se odpoutal od sedačky objevil se u letiště Curtiss, jemuž se valil kouř z motoru. Pozorně se na něho zadíval a podle čísla na ocasní ploše poznal, že jej pilotuje desátník Dominigue Sueur. Stíhačce se vysunula jen jedna podvozková kola a on jako ostatní ze zatajeným dechem sledoval přistávání letounu. Ten se na přistávací dráze prudce naklonil na tu stranu, kde se nevysunula podvozková noha. Vzápětí se jedno křídlo Curtissu dotklo povrchu dráhy, přičemž letadlo zcela vybočilo z přistávací dráhy. V následujícím okamžiku následoval náraz do jednoho ze stojících letadel, načež se obě stíhačky do sebe zaklínily. Pak letištěm zazněl ohlušující výbuch, který rozmetal trosky všemi směry.
Vencl v leže strnule hleděl na divoce planoucí plameny, nad nímiž se vytvářel velký oblak černého dýmu, jenž začal pozvolna zakrývat letištní plochu. Pak se zadíval na slunce, přes něhož se valil dým, který jej počal zahalovat. Tak trochu vycítil, že to je předzvěst toho co přijde. Byl konec dubna a zanedlouho se měla podivná válka změnit v bleskovou.
KONEC