Báseň o půl desáté

O půl desáté se blíží ke dnu
hladina vína jímž hoříš v lednu
a do ohně uléháš opilá,
aby ses ohněm zasnila.
O půl desáté vlaštovka letí
staví si hnízo,krmí děti.
únor mrazí ji do těla,
že první ještě jaro nedělá.
O půl desáté v krbu dýmá,
do spáče se dává zima,
když v březnu vítr zafičí,
v krbu dýmá jehličí.
O půl desáté se můry vzbudí
jak míčky s čísely do osudí
do lampy jako do bubnu
snějí svůj sen o dubnu.
O půl desáté už budík nezazvoní
jak květy v květnu na jabloni,
nepozve tě ještě bdít
vůni květů ucítit.
O půl desáté se pohne záclona,
to když červen jaro překoná
a tehdy, nebude-li zbytí,
do noci zazní hromobití.
O půl desáté padají kapky rosy,
dvě malé slečny, co bosy
k červenci nocí utíkají
že se jim smutné věci zdají.
O půl desáté se zjeví kometa,
za ní zlatý ohon vykvétá.
A hvězdy barví nebe do sazí
srpen nesměle přichází.
O půl desáté listuješ ve snáři
a sníš, co zdá se o září.
O konci léta a o podzimu
zkoušíš připomenout zimu.
O půl desáté zhasnou svíce
a jako geniální mazanice
od malířky Toyen
barví se nocí říjen.
O půl desáté je ticho dusné,
šramot listopadu tichem usne
a to co zbyde přikryje
z barev listí závěje.
O půl desáté první vločka padá
O půl desáté je stejně jako loni,
když ti táhli do snů sloni,
teď v Africe se asi honí,
můry,svíce,kapky,květy na jabloni.
O půl desáté se klíží očka
a spánek nemůže se dočkat
až vytáhne tě nad černé mraky,
ty budeš spát a já taky.

---