Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezalíbení
10. 06. 2005
16
0
2931
Autor
tkadlec
když je strach větší než dlaň
vyskočí z jabloně laň
pláňata ve větvích
začnou se třást
nevěsto utkaná z řas
pošli mě do sadu krást
má dlaň je menší než strach
ale je prázdná
dva kroky od tebe
tři kroky k tobě
nevěsto
z pavučin vařím nám
oběd
dva kroky od tebe
tři kroky k tobě
nebe se potácí
bojím se o nebe
když je strach větší než dlaň
vyskočí z jabloně laň
pláňata v náruči
mění se v tvé oči
nevěsto utkaná z řas
bojím se jít v tobě krást
když tvou dlaň otevřu
najdu v ní jinou
za srdce chytne mě
naplní hlínou
tři kroky od tebe
dva kroky k tobě
hlína se převrací
v srdci jak v hrobě
když tvou dlaň otevřu
najdu v ní jinou
za srdce chytne mě
naplní hlínou
začátek nic moc, ale tohle mě chytlo*
Obraznost zaslazená do hrobu... nebe - tebe a podobně... Bral bych to pro děti. Začátek se mi přitom velice líbil tím co se tam dělo... ale ten popík k tomu... od půlky je vidět jak se ten text sám do sebe zakoukal
u textů písní si vždycky dávám bacha, co říkám, protože tomu dá až hudba ten pravej rozměr - ale - za sebe musím říct, že se mi to fakt příčilo - rýmy - mno - dejme tomu - ale - obsah je blábol o ničem, což mě u Tebe mrzí
Dobře dobře velmi dobře, jen bych to chtěla slyšet na hudbu, každopádně myslím, že z toho jednou bude hit:)***
:-)
hm, to mi připomíná...zrovinka nedávno jsem se takhle ptala: co je to za ,,taneček"- jeden krok dopředu, dva zpátky...
jo a pěkný to je:-) *
Tohle NE, promiň... to je jako - slunce, žblunce.
když je strach větší než dlaň
vyskočí z jabloně laň - nemohla by aspoň vyskočit odjinud?
a ta pasáž jak nevěstě z pavučin vaříš oběd - ta mě opravdu pobavila:
představila jsem si tě v zástěře v pařezové chaloupce s vařečkou a rendlíčkem, zatímco dva kroky od tebe a tři kroky k tobě poskakuje nevěsta utkaná z řas a bez ústání tě láká do sadu plného krás.
Vztahy s takto lehkomyslnými a nepraktickými osobami, bývají složité, proto se nedivím, že se hrdina dal na pití - viz tvůj verš - nebe se potácí, bojím se o nebe.
Závěrem hrdina zjišťuje, že jeho vyvolená je nenapravitelná šmudla - když tvou dlaň otevřu, najdu v ní jinou, za srdce, chytne mě, naplní hlínou - a tak se sám v naději na šťastné konce proměňuje v míchačku - hlína se převrací v srdci jak v hrobě - a žili šťastně až do hrobu....
Já rýmované verše ráda - opravdu, ale prosila bych trošku rafinovanosti, aspoň špetičku...