S dřevěnou kačenkou na provázku

Taková sbírka

Barokní básnička
19.7.2002

Hoří svíčka
barokního andělíčka,
přivřme víčka,
pojďme si hrát na slovíčka.
Složíme je do básně
a budeme se mít…
…barokně


Báseň psaná za deště
15.9.2001

Papír s básní je jako Země,
jako duše, jako srdce,.
Kapky rozpíjejí inkoust
a jak řeky tečou z kopce
a opouštějí papír.
Potápím se do lásky,
jako do kaluže,
rozum by chtěl protestovat,
ale nic nezmůže.
Srdce je silnější.
Jak e vodopádu,
dotýkají se naše těla.
Voda předává lidem,
co na nebi vyzvěděla.
Co bude dál?
Sluníčko se rozsvítilo,
voda pomalu vysychá,
je ticho, jen my dva.
Nikdo ani nedýchá,
nechce nás rušit..


Básník na prahu milénia
6.6.2001

Ve stínu javoru seděl básník.
Hlavu měl položenou v dlaních
a moc si přál být Básníkem.
V mládí se ho všichni ptali,
čím chce být
a nic na to neříkali,
že chce být básníkem.
Ve stínu javoru seděl básník.
Verše mu stále unikaly,
ale on si přesto přál být Básníkem.
Daktylský hexametr nebyl jeho svět,
jamby mu nic neříkaly.
Vždyť ve verších dokázal jen pár vět,
a proto se asi nestane Básníkem.
Ve stínu javoru seděl básník.
Ve větvích zpívali ptáci
a on si přál být Básníkem.
Říkali, proč tu práci bral,
vždyť málo platí.
A on raději četl, nežli psal,
a proto se nikdy nestane Básníkem.
Ve stínu javoru seděl básník
a s nostalgií vzpomínal na to,
jak chtěl být Básníkem.


Čtenářka básniček
3.8.2001

Zdenička s flanelkou
okolo pasu,
netušíc skrývá
svou jemnou krásu.
Úsměvem s rovnátky:
"vůbec mi nesluší",
že se mi líbila,
snad ani netuší.
Princezna z pohádky,
přečtš si básně mé,
splní, co slíbila,
se mnou tu zůstane.
Zdenička za uchem
s rudými třešněmi,
dostávám strašlivou
chuť na ně chvílemi.
K čemu pak básně jsou,
jsou jako nicota,
bez zloby, bez lásky,
bez kousku života.
S nadějí jedinou
čtenářce je píši.
Mé lásky i nelásky,
zatraťte mou duši.
Zdenička s básničkou.
Líbí se jí? Snad.
Překrásně recituje,
ničeho nelituje
a já ji mám rád.


Dřevorubec
24.8.2002

Zemřela bříza,
tekla ji míza.
Na rozdíl od kleče,
mě míza neteče.
Mě tečou slzy,
teď mě to mrzí.




Hezký den
16.3.2003

Včera bylo hezky,
obul jsem si kecky,
vyběhl jsem ven.
Jo, to byl prima den.
Popadl jsem vítr
a chytil slunce.
Jak tě mám obejmout,
když mám plný ruce.
Až zas bude hezky,
obujem si kecky,
vyběhneme spolu ven,
daleko, jak budem moc‘.
Jo, to bude prima den
a ještě lepší noc.





Jaro
15.8.2001

Až spolykáš komplet
prášků na alergie
a vyfrkneš chrchel senné rýmy,
uvědomíš si,
že jaro tu je,
už končí všechny šprýmy.
Mám rád zimu,léto,
závěje a pláž,
těch krásných dvě stě sedmdesát dní.
Jak nastane jaro,
přijde na mě pláč.
Začínaj mi trable famózní.
Není teplo,
ale není ani zima,
v období zapalujících se lýtek.
Zasypat sněhem,
bylo by príma
tu záplavu různobarevných kytek.
Příroda na povel
se páruje.
Stydlivým zase rudnou líčka.
Kdo může,
ať miluje
a kašle na večerníčka.
Sláva, ať jaro žije,
je tu chvilka poezie.
Pomlázka a březňátka,
padlé pyly, alergie
a májová mávátka.


Je to o tom
17.9.2001

Život je o tom,
že bys měl kopat do holení
a při tom si krýt hlavu.
Protože pak někdo zvedne nohu,
trefí se a ty spadneš,
bezmocně na podlahu.
Je to o základě principu
a principu základu.
Je to o tom, kdo je jakej hlupák,
a kdo má jakou náladu.
Je to o tom, že bys měl žít,
a když můžeš tak musíš.
Je to o tom, že život je krásnej,
možná, že něco tušíš.
Svět je o tom,
že bys měl pokorně poslouchat
a nehledat příčinu.
Protože pak někdo ukáže prstem,
ten, co chtěl něco změnit,
vinen a chycen při činu.
Je to o neřestné mravnosti
a mravné neřesti.
Je to o tom, kdo je jakej hlupák,
a kdo koho nepřelstí.
Je to o tom, že bys měl vnímat,
a když můžeš, tak musíš.
Je to o tom, že bys chtěl vědět,
i když zatím jen tušíš.
Láska je o tom,
že bys měl taky někdy dávat
a to velké oběti.
Protože pak osamocen ve stáří,
až budeš hledat pojítka,
vzpomeneš si na děti.
Je to o lásce z nenávisti
a nenávisti pro lásku.
Je to o tom, kdo je jakej hlupák,
a kdo nepochopí nadsázku.
Je to o tom, že bys měl milovat,
a když můžeš, tak musíš.
Je to o tom, že nikdy nevíš,
vždycky jen tušíš...
A o tom to je...


Kominík
(13.1.2002)

Přál bych si být kominíkem
a s ledovým klidem
skákat ze střechy na střechu.
A téměř na počkání
prodávat štěstí lidem,
pro radost, pro útěchu.
Nahoře nad lidmi
a blíže k ptákům,
posílám dopisy
bělavým mrakům.
Přál bych si být kominíkem
a z té velké výšky
chtěl bych koukat na lidi.
Musím se dát na studia
a koupit ňáký knížky,
jinak už to nevidím.
S drátěnou štětkou
a obrovskou koulí
chtěl bych se s milou
za komínem choulit.


Kopačky
21.1.2003

Dostal jsem kopačky,
dám se zas na fotbal.
Pro zplašené hormony,
fotbal jsem zanedbal.
Dostal jsem kopačky,
vybrečím se,utřu nos.
Od teď budu po trávnících
běhat pouze bos.
Dostal jsem kopačky,
mají dvě tkaničky,
za všechny Haničky,
Janičky,
Aničky,
Blaničky,
Leničky,
Evičky…


Nezdařená, slibně se vyvíjející noc
11.3.2002

Už je tma
a na stěně
tajemně
černé čmouhy.
Už je tma
a pod dekou
vášnivě
tají touhy.
Už je tma
a na stěně
tajemně
černé stíny.
Už je tma
a na polštář
zklamaně
tečou splíny.


O Ježíškovi
19.12.2001

Ve chlévě na seně, je synem panny,
Spí novorozeně, do jeslí daný.
V jesličkách leží, stygmata ve dlaních.
Drobounce sněží, jezdíme na saních.
Co se to tam narodilo, spěšme rychle tam.
Herodesu odzvonilo, král židů to je sám.
Stromeček si ozdobíme, advent skončil nám.
Vánoce si oslavíme, nikdo není sám.
Když už má narozky, v těsném obleku,
Tvařme se hezky, není nám do breku.
Dva tisíce svíček na dortu má,
z přivřených víček vystupuje tma.
Kapříček je bez kostí, jo to bude príma,
prasátko nás pohostí, zpívejme si s nima.
Pod stromečkem dárečky, pro mámy a táty,
pro dědečky,babičky, ať nás mají rády.
Když má svátek, opít se, dyť je v kalendáři,
nějakej pan Vánoce, mladí, střední, staří.

Obyčejná báseň o obyčejných věcech
(16.8.2001)

Na stole, vedle zaschlého kalamáře,
tří jakostně ořezaných tužek
a laciné brožury s lacinými fóry,
leží připravené, ručně vyráběné snáře
v barvách trikolóry.
Hrnek s kafem, stáří léta páně,
pořádek, jak v naškrobeném tanku,
šestnáct a půl milimetru prachu,
pohozená momentka s dívkou ve vaně,
vzpomínka na moji milovanou Hanku
a připomínka mého milostného krachu.
Každá věc má svoje stálé místo,
jen si na chvilku vyměňují garsonky,
kde nikdo nemá reservováno.
U pár věcí už mám jisto,
tři plus jedna pro sponky
a kout je pro piáno.



Lískový oříšek
(16.3.2003)

Lískový oříšek,
do dlaně spadl mi
z koruny nade mnou,
zůstal jsem stát.
Malinký oříšku,
lísková pohádko,
o tobě nakrátko,
nechám si zdát.


Písnička pro vás
(27.4.2004)

Tohle je písnička
o letu ptáků.
Tohle je písnička
O jarním tání.
Písničku každému,
Kdo ňákou shání.
Tohle je písnička
O kráse mraků.
Tohle je písnička
O které snívám.
Písničku každému,
Kdo ňákou zpívá.


Počírání oveček
(4.8.2001)

Hou, hou, ovce jdou,
jedna za druhou.
Už bych měl spát
a přestat počítat.
Hou, hou, ovce jdou,
tři jsou před čtvrtou.
Nesmím už rozjímat
a na nic nevzpomínat.
Hou, hou, ovce jdou,
dvě jdou za pátou.
Život svůj milovat,
spánek mu slibovat.
Hou, hou, ovce jdou,
šestá před sedmou.
Spánek mu dopřávat
a mít rád.
Hou, hou, ovce jdou,
sedmá za šestou.
Začínám usínat,
přestávám počítat.
Dobrou noc, moji milí.
Hou, hou, vlci jdou,
ovce sežerou.


Pojď se mnou
(21.7.2002)

Pojď, provedu tě Zeměkoulí,
co se pod peřinou choulí.
Pojď se mnou, pojď, no tak,
jen pro nás vypravili spěšný vlak.
Pojď se mnou pro lásku,
ze zmizelých obrázků.
Pojď, ukážu ti svět
a popíšu ho snůškou
poetických vět.
Pojď, pojď se mnou dál
Na maškarní candrbál.
Převléknu se za tebe
a ty za mě..
Pojď se mnou…
zde je moje rámě.


Proběhlo to hladce
(17.5.2003)

Proběhlo to hladce,
ani ne moc prudce,
jak se ti zdává ve tvých snech.
Položil jsem ruce
na tvé ruce celé roztřesené
A tys řekla tohle ne.
Proběhlo to, byla
půlnoc asi,
která se vkrádá do tvých snů.
Položil jsem ruce
na tvé vlasy celé rozcuchané.
A tys řekla tohle ne.
Proběhlo to,bylo
ještě ticho,
které ti znívá ve tvých snech.
Položil jsem ruce
na tvé břicho celé rozpálené.
A tys řekla tohle ne.
Proběhlo to, rýmuje
se sádra,
které se líbí ve tvých snech.
Položil jsem ruce
na tvé ňadra celá obnažená.
A tys řekla tohle jo.


Prodavač melounů se stěhuje do Žatce
28.1.2003

Prodavač melounů
podal si tiket.
Vyhrál pár melounů,
dá se na kriket.
Koupí si bazén,
jen co prodá melouny.
To by byl blázen,
když má teď melouny.
Koupí si jachtu
Za čtyři melouny,
napne ji plachtu,
zamává na Louny
a odpluje
prodávat melouny.


Profesor fyziky
9.9.2001

Na pokoji číslo pět,
v pyžamu erárním
a teploměr do pusy,
potěšen sdělením,
že na vizitu nemusí.
Za oknem mřížovým
společnost život žije,
nikdo už neposlouchá
jeho teorie.
Lítá si u stropu
a pak vrací se na zem.
Řekněte, kdo z nás dvou
větší je blázen.
Optika, mechanika,
gravitační síla.
Jedna na uklidnění
by tady ještě byla.
Tak pojďte spinkat,
pane profesore,
svět se bez vašich teorií..
...obejde.
Když se má koupat,
Archiméda demonstruje,
o ponořeném tělese
sestřičky přesvědčuje.
Moment síly pak
dokazuje rázem.
Řekněte, kdo z nás dvou
větší je blázen.


Promiňte, že žiju
15.7.2001

Já to neudělal,
svádějí to na mě,
všichni se proti mě spikli.
Každý se rád opře
o mé rámě,
všichni si už zvykli.
Co jsem zas
špatně udělal?
Ptám se vás, biřici moji.
Každý by si mě
nějradši psedlal,
teď ale vyzívám vás k boji.
Před vašimi ranami
se jenom kryju,
tak se vám teda omlouvám,
promiňte, že žiju,
víckrát se to nestane.
Už mě nechte,
já chi žít.
Kameny na mě házejí.
Já pod kaluží
hledám klid,
když viny neznají.
Co jsem komu
udělal?
Že se do mě opřeli.
Kdo včera mě nabíjel,
dnes na Měsíc
mě vystřelí.
Svoji krev
z donucení piju,
tak se vám teda omlouvám,
promiňte, že žiju,
víckrát se to nestane.
Je nás deset milionů,
ale jen já jsem Sisyfos.
Jak důležití z amplionů,
řvete,že je to
moje pitomost.
Život je jak
divadelní fraška.
Někdo je milovníkem
prvním.
Ty ale pořád budeš
hráti šaška,
ode narození k posledním dním.
Já ale už scénu
oponou jsem skryl,
tak se vám teda omlouvám,
promiňte, že jsem žil,
víkrát se to nestane.


Půlnoční
25.6.2003

Seděl jsme v papučích,
s klapkama na očích,
čuměl na nezapnutou televizi.
Venku pršelo,
taky se setmělo
a v rádiu hráli Karla Kryla.
V hlavě mi bilo,
už aby bylo
po půlnoci.
Papuče mi nesluší,
spíš ucpávky do uší.
Vyšel jsem vstříc nezapnutý televizi.
Venku pršelo,
taky se setmělo.
Prej ještě jedna píseň zbyla,
říkali v rádiu
tak ňák snad dožiju
do půlnoci


Rocknroll
7.10.2003

Na břehu rybníka
komáři pařili,
žáby si kvákaly,
ryby furt spaly.
V rákosí vzdychali
a k tomu si
noční obloha
hrála rocknroll.
Na břehu rybníka
hodiny běžely,
věci se neděly,
ryby furt spaly.
Cigárka chutnaly
a k tomu si
noční obloha
hrála rocknroll.
Na břehu rybníka
stál jsem jak idiot,
čekal jsem na lásku,
ryby furt spaly.
Čekal jsem na život
a k tomu si
noční obloha
hrála rocknroll.


Raz, dva, tři
11.9.2001

Raz, dva, tři,
láska sem nepatří,
tady jsou taneční.
Kulhavý taneční mistr
dřevěnou nohou vyťukává
rytmus o podlahu.
A já, ostýchavý, dal bych
všechno za odvahu,
smím prosit slečno.
Promiňte, že vám na nohu šlapu,
kroky, ty v podstatě už chápu..
Raz, dva tři, čtyři,
dívky se pýří,
tady jsou taneční.
Musíte ten rytmus cítit.
Taky hlavně vědět,
jak partnerku chytit.
Milej pane, bok je výš,
tak sundáte tu ruku.
A jedem, po tanečním směru,
zase, pane, stojíte špatně,
no to je práce,věru.
Raz, dva, tři...
Smím slečno znát vaše jméno ctěné,
to že sem vám šlápnul na nohu
nebylo chtěné.
Sledujte radši předtanečníka pane,
vy to pořád pletete.
Vymněňte partnerku
a dejte si repete.
Že se vám tahle líbí?
Raz, dva, tři,
to sem nepatří...
Děkuji vám, slečno, za tanec.


Ryjodežanejro
22.10.2003

Už bude svítat,
hlava mi trucuje.
Brazilský holky,
karneval tancuje.
Copacabana,
muchachos gracias.
Hambatý zadky,
Brazilky vítaj vás.
Ty jó, tam za kopcem je Rió.
Jak slunce víjde nad Riem,
tak si na něj připijem.
Brazilský kafe
s mexickou Tequillou
vypiješ na ex
s Brazilkou spanilou.
Brazilkám ukaž,
co všechno dokážeš,
než přijde stará,
sambu ti zakáže.


Sestřička přes duše
24.3.2003-věnováno Kláře Ludvichové

Sestřička na duše,
u postele seděla.
Ztracený klíč,
marně tu hledala.
Od dětských srdíček
radosti na klíček,
někde tu ztratila.
Až ho zas najde,
dlaně své nabídne,
pak mezi prstíky,
radosti, ne že ne.
Všechny ty bolesti
od dětských pelestí,
jak vítr odvane.


Slečna Láska
15.8.2001

Bloudí ulicemi s beznadějí.
V Na stopě bylo, že ji pohřešují.
Občanku ztratila, dávno ji už nemá.
Když má mluvit, dělá, že je němá.
Chytrou kaši rodičům nepojedla,
Nenávisti a Smíření se nepovedla.
Školu prošla s odřenými zády.
Učitelky v přechody neměly ji rády.
Z učňáku ji vyhodili,
moudří se jí posmívali
a blázni se s ní radovali.
Z pasťáku ráda utíkala.
Na samotce hořce naříkala.
Neměla to holka vůbec lehky,
Už od začátku dostala cejch děvky.
Za bůro v obchodním domě Kolowrat,
od šesti v oddělení nálezů a ztrát.
Vyhozena pro nedostatek kvocientu,
Předešlo se případným incidentům.
Holka bláznivá,
denně nám umírá,
láska doznívá.
Daleko do racionálu měla,
a když se zamilovat chtěla,
říkali, že už to dneska není v módě,
ať toho blázna radši pustí k vodě
a jde se vloudit do nějaký party.
Tam ji pak přeřízli za krabičku Sparty.
A když zjistila, na jakým je postu,
Raději skočila z Nuselskýho mostu.
Už nebloudí ulicemi s beznadějí.
V Na stopě ji stále pohřešují.
Někdo říká, že ji ještě někde viděl,
Pak ale zrudne, jakoby se styděl.
Někteří ji milovali,
jiní ji litovali
a zbylí zatratili.



Složenka
(7.7.2003)

Přišla mi složenka,
zelenej cár.
Do vlastních rukou,
abych se bál.
Úřadové, páprdové,
saka a kravaty,
rejče a lopaty,
jak plnící pera,
prémie,přesčasy
klidně až do večera.
Rozbil jsem prasátko,
zklamaně klesl,
v podobě vlaštovky
se papír z okna nesl.
Přišla mi upomínka,
nažloutlej cár.
Když jsem ji obdržel,
Kryl z rádia hrál.
Holt úřadové,páprdové.
Přišlo mi předvolání,
už nejsem v pohodě,
zvykám si přežívat,
vo chlebu, vo vodě.
Vy všichni úřadové, páprdové,
saka a kravaty,
rejče a lopaty
i plnící pera,
prémie, přesčasy
klidně až do večera.


Svítí Měsíc
(15.8.2002)

Za oknem z pokoje,
za tím bez závěsů,
seděl jsem znuděně
a vzhlížel k nebesům.
Hvězdičky mávaly,
milostné vyzvání.
Chytal jsem jejich zář
jenom tak do dlaní.
Nahoře na nebi,
jako král na trůnu,
tiše si nasadil
půlnoční korunu.
Bělovlasý stařík,
už jenom poslouchá,
co hvězdy špitají
básníkům do ucha.
Trochu se pousmál,
něžně a jemně.
Nebe je nade mnou
a někdy i ve mně.


The truth (Pravda)
Variace na slečnu Lásku pro Jindru

7.9.2003

Bloudí ulicema,
s očima sklopenýma.
Hledá sobě druha,
s každým samodruhá.
Nemá s kým by co by,
na celej svět se zlobí.
Bloudí ulicema,
s očima sklopenýma.
Hledá sobě druha,
s každým samodruhá.
Nemá s kým by co by,
na celej svět se zlobí.
Ptal jsem se Pravdy,
jestli ji to baví,
pořád vyhrávat.
Řekla, že prej jo.
A pak, že za zeptání
nic nedáš.


Třešňový sad
15.7.2001

Na třešňový sad
úplněk pad‘.
Jak krátery na Měsíci,
válí se opilí brigádníci.
Třešně trhali,
prachy dostaly,
tak se opili.
Třešně jsou jak lidé,
Zvrchu měkké, uvnitř tvrdé.
Sladko-kyselé,
jak letní mámení,
Zarudlé na stopkách,
klidně si utrhni.
Na třešňový sad
úplněk pad‘.
Jak krátery na Měsíci,
válí se opilí brigádníci.
Třešně trhali,
prachy dostaly,
tak se opili.


U soutoku
(14.3.2004)

Na břehu Orlice
roste bodláčí.
Ke břehu Orlice
mraky přikvačí.
Na klidné hladině,
rodí se kruhy.
Život je pro nás
a smrt pro dobrodruhy.
Na břehu Labe,
rostou zvonce.
Ke břehu Labe
přikvačí slunce.
Na klidnou hladinu
sluníčko svítí.
Teď už jsme v klidu,
ale byli jsme v řiti.


Uhání vlak
20.12.2002

Uhání vlak
motorák
dědinou
s jedinou
ve vagónu
žargonu
užívám
a líbám…
líbám jen tak,
dědinou uhání vlak


Ukerewe
(22.7.2003)

Číšník to zabalil,
teď doma lenoší.
A na dně sklenice,
hrajou si černoši.
Sloni jdou, savanou,
nade mnou i pode mnou.
Doktor Holub shakeuje,
nám míchaný nápoje.
A u čeho, že to je?
No přeci U kerewe.
Hosti se ztrácejí,
bojí se černochů,
Házejí oštěpy,
jenom tak do vzduchu.
Zebry jdou, savanou,
nade mnou i pode mnou.
Černoši si smlouvají,
korálky za nástroje.
A u čeho že to je?
No přeci U kerewe.
Sluníčko vychází,
stávám se střízlivým,
Černoši odchází,
vůbec se nedivím.
Lidi jdou, kvaltujou,
nade mnou i pode mnou.
Po kapsách mi zbyli jen,
na mariáš desetníky.
A u čeho že to je?
No přece U tanganiki.


Upír
(17.4.2003)

Lásko,už měsíc svítí.
Lásko,už je temná noc.
V půlnoční hodinu,
na tvou krevní skupinu
těším se moc.
Lásko,už měsíc svítí.
Lásko,tak buď,jak buď.
V půlnoční hodinu,
na tvou krevní skupinu
dostávám chuť.
Lásko,už měsíc svítí.
Lásko,tak nač se bát.
V půlnoční hodinu,
tvou krevní skupinu
i tebe mám rád.


V cukrárně
7.9.2002

Láska je jak hořká čokoláda,
on ji má rád
a ona ho má ráda.
Nebo jak dort sachr,
ona je kočka
a on machr.
Láska je taky jak indiánek,
Někdy to vydrží
jen do líbánek.
Nebo jako rakvička,
to na ni stačí
jen chvilička.
Láska je taky jak punčovej řez,
on jde k lopatě
a ona za dřez.
Nebo jako dort sachr,
ona je kočka
a on machr.


V pohodě
(22.10.2003)

Jsme v pohodě, jak na vodě,
Co pluje popředu.
Jsme v pohodě, po dohodě
s tou vodou poplujem dopředu.
Že není na co hrát,
můžem se jen smát,
kdo má život rád,
musí za ním stát.
Tak mě přestaň teda štvát
a pojď si zazpívat.
Že seš v pohodě, jak v hospodě,
když plnou nalijem.
Seš v pohodě, vstříc svobodě,
vědomí zapijem.
Že neumíme hrát, můžem se jen smát.
Ten, kdo má Hryz rád,
musí za ním stát,
tak přestaň kurňa štvát
a jdem si zazpívat,
že jsme v pohodě,
fakt v pohodě…


Vítr
29.1.2003

Je podzim a
vítr snáší z větví listí k zemi
a s tebou krásně je mi.
Je zima a
vítr snáší z nebe vločky k zemi
a s tebou teplo je mi.
Je jaro a
vítr snáší ze stromů květy k zemi
a s tebou něžně je mi.
Je léto a
slunce snáší z lidí smutky k zemi
a líto je mi…
..že nefouká..


Vlaky do neznáma
(14.8.2001)

A na třetí kolej
přijíždějí spěšné vlaky
ze směru Liberce,
Turnova a Staré Paky
a dále pokračují
do neznáma.
Obsadil jsem si
pro sebe coupé.
Říkat, že je tu obsazeno,
začíná být hloupé,
a tak z nudy čtu si.
Dále je spoj
nahrazen autobusy,
odtud až do neznáma.
Překrásná průvodčí,
pohledy do očí,
jízdenky prosím,
štípačky nosím,
zavěšeny vždy na zápěstí,
na trase Broumov-
Náchod- Meziměstí
a dále až do neznáma.
A vlaky jedou pořád,
přímo, nezatočí,
jedou v protisměru,
jak se Země točí
a cíl je neznámo.
Čekal jsem marně,
stále držíc místo,
vlak projíždí krajinou
všech životních jistot.
Pocit z neznáma
šíleně mě dusí.
Přistoupili prosím,
dále je spoj
nahrazen autobusy
odtud až do neznáma.
Nějak se mi nezdá,
záchranná brzda.
Tenhle vlak nebrzdí,
jezdí s ním penzisti,
sebevrazi, unavení,
básníci hledající,
pro ně jsou
tyhle vlaky nebrzdící.
Ty staví jen na konečné.


Zabijte havrana
5.10.2001

Krajinu před bitvou
rozčísl zápach smrti
a střelného prachu.
Pokované vojenské boty
za pochodu lány žita drtí.
Kdo nepropadne strachu,
je buď blázen, nebo nemá
srdce.
Zmizte oráči,
teď se válka zasívat bude
a sklízet žal.
Krvavou sklizeň políčko chudé.
Generálové šikují:
K líci zbraň a pal.
A jak je to dál?
Na poli po bitvě
zabodnutá zástava
co ztratila pěchota.
Jak na jaře Morana,
hrozivě ční.
A na ni havran skřehotá.
Zabijte havrana!


Zpět o pár let
(23.8.2002)

Už je to dávno,
co slýchal jsem ticho.
Ucpávky do uší
koupil mi čas.
A já si lhostejný
plním teď břicho
a volám "hurá"
zas a zas.
Už je to dávno,
co měl jsem ideály,
teď už jsou pryč.
Dřív jsme si
na život jen hrály,
já ztratil jsem
od těch časů klíč.
Už je to dávno,
co dával jsem sliby.
Alespoň na těch pár let!
Já si sám sobě
teď nějak chybím.
Vrátím se do mládí,
o pár let zpět.


Ztraceni v peřinách
31.1.2004

V peřinách ztracení,
zpívají chorály.
Jak motýli ze dlaní
se rozlítli do dáli.
A letí dál…do černé noci.
V peřinách ztracení,
nechaní bez pomoci.
V peřinách ztracení
zpívají árie.
Chvílemi zmateni,
nevědí, co to je.
Ale věří dál…na sílu noci,
V peřinách ztracení,
nechaní bez pomoci.

---