Zážitek

„No, povídej!“
„Ano! Prosím, prosím.“
„Tak honem!“
Trojice žen kolem třicítky upírá zrak na kamarádku, která se nechává pobízet.
„Tak už začni!“
Větrák na stropě kavárny líně míchá horký letní vzduch. Vedro jenom umocňuje tu napjatou atmosféru, kdy trojice žen čeká na vyprávění své kamarádky, která jim již do telefonu avizovala úžasný zážitek z autostopu.
„No, holky, co vám mám povídat. Začalo to dost nevinně. Pospíchala jsem, jako vždycky, z kanceláře a ujel mi autobus. Vždyť mě znáte. Pokaždé jdu na poslední chvíli. Další jel až za hodinu a tak jsem se rozhodla, že půjdu pěšky.“
Ženy netrpělivě poposedávají na židlích. Jedna nervózně míchá kávu, která je beztak již dávno studená. Další mává na servírku, procházející v tu chvíli okolo.
„Ještě jednou dvě deci, prosím.“ A pak se opět věnuje kamarádce, kterou, byť nerada, přerušila.
„Tak - jak jsem už povídala, šla jsem pěšky. Byla jsem kousek za městem, hned vedle toho nového domu, když u mě zastavil pěkný nový bourák. No, to víte, nenechala jsem se moc přemlouvat a už jsem byla uvnitř. Věděla jsem, že pěšky bych to šla skoro hodinu, kdežto takto budu doma za nějakých deset minut. Tedy – alespoň jsem v to doufala. Hi, hi,“ ušklíbla se a zakřenila na kamarádky, kterým lezou oči z důlků. Upila ze své sklenky trochu vína a pak pokračovala: „Vyrazili jsme nejdřív svižně a pak vůz najednou zpomalil. Musím přiznat, že modré oči, které jsem spatřila už při nastupování, mě měly varovat, že to nebude jen tak nevinná jízda. Ale byly to nejkrásnější modré oči, jaké jsem kdy viděla, a věřila jsem, že se mi nemůže nic stát.“
„Tady máte to víno. Dáte si ještě něco?“ Servírka nechtíc vpadla do hovoru, který konečně začínal nabírat obrátky.
„Ne, ne. Děkujeme. My si kdyžtak mávneme.“ Rychle ji odbývá jedna z žen a opět nedočkavě visí očima na přítelkyni, která se chystá pokračovat v přerušeném příběhu.
„Auto zahnulo k lesu a já byla zvědavá, co se bude dít. Třásla jsem se, ale nebyl to strach. Spíš to bylo vzrušení, které se mě začalo zmocňovat. Asi to raději zkrátím. No - prostě - stačil jeden náhodný dotek při výměně CD v přehrávači a já věděla, že to bude zážitek, na který do konce života nezapomenu.“
Ženy ani nedutají. Nevnímají ani mouchu, která jim leze po napůl snědených dortech a občas si s chutí dává i jejich kávu nebo víno.
„Prsa se mi vzrušením zdvihala a hrozilo, že mi roztrhnou blůzku, která stejně byla za chvíli dole. Pak přišla smršť vášnivých polibků, jakou jsem ještě nikdy nezažila.A ta něha a vášeň!“
„Aaaach!“ vzdychá jedna z kamarádek.
„A co pak?“ povídá další.
„No co. Prožila jsem ty nejkrásnější okamžiky mého života. Nikdy to nebylo tak krásné, ale věřím že to nebylo naposledy,“ mrká významně na své posluchačky.
„Jůůůů. Dal ti telefon?“
„Víš kde bydlí?“
„Je ženatý?“
Zasypávají smrští otázek svou kamarádku, která je s úsměvem na tváři pozoruje.
„Nebuďte tak zvědavé. Neřeknu vám už nic.“ Rezolutně ukončuje debatu.
„Ano, prosím. Tak aspoň, jak se jmenuje. Prosím, prosím. David? Nebo Tomáš? Možná Lukáš, to je takové erotické a vyzývavé jméno. Tak jak?“
Pomalu se rozhlédne kolem sebe a pak tichý hlasem rozechvěle špitne:
„Jmenuje se Daniela.“

---