Chlácholení smutných strašidel 4

Na začátku dalšího školního roku jsem zjistila, že náš kolejní páreček se rozešel a odstěhoval z bytu a máme tudíž novou spolubydlící Tamaru, se kterou jsem se několikrát letmo setkala a myslela si o ní, že je afektovaná pseudointelektuální kráva.

Hned někdy v říjnu roku jsem potkala Adama na nějakém večírku. Byla tam i Klára. Nenápadně jsme se vzájemně pozorovali, ale to bylo tak všechno, protože jsem přes své potíže s charakterem nemínila někomu nabourávat vztah.

Ten rok na Mikuláše jsme s Julií a Františkem u nás v baru u Draculy vypili spoustu vodky a taky jsme podle toho vypadali. Pak jsme šli domů. Chtěla jsem, aby mě šli doprovodit, ale Julii se nechtělo, takže jsme se dohodli, že půjdeme nejdřív k ní a pak František půjde doprovodit mě. Cestou měl František blbé poznámky na téma my tři jako švédská trojka. Julie byla proti, asi nejsem její typ. Když jsme zůstali s Františkem sami, začal rozvíjet teorii, že bychom si to teda mohli rozdat aspoň my dva, a to například v naší garáži na dědově embéčku. Chvíli jsme se tomu smáli a pořád jsme se bavili, jako že to je hotová věc. U nás před domem jsme chvíli tak rozpačitě stáli a myslím, že kdybych ho pozvala dál, tak by si dal říct. Když jsem tak neučinila, napůl z legrace ocenil, že to nechci dělat s klukem své nejlepší kamarádky, a odešel. Zasmála jsem se tomu a později si vzpomněla na jeden rozhovor, který jsme já, František a Julie kdysi absolvovali. Bavili jsme se o tom, kdo se komu líbí a František mimo jiné prohlásil, že já tedy absolutně nejsem jeho typ. V této situaci mě to celkem pobavilo. Nejsem jeho typ, ale klidně by se se mnou vyspal. Koneckonců, základním předpokladem není jak kdo vypadá, ale na co kdo přistoupí. V případě nezměrného odporu možno zavřít oči a dát volný průchod představivosti.

O pár dní později jsem začala bojovat s pokušením nezamilovat se do Naděnčina spolužáka, studenta archeologie Oskara. Oskar měřil 185 centimetrů, měl laní pohled a úžasně roztomilou mezeru mezi horní jedničkou a dvojkou. Kromě toho měl taky holku někde v jižních Čechách. Znali jsme se nejdřív jen tak od vidění, několikrát jsme spolu jeli vlakem domů nebo jsme spolu seděli v hospodě. Jednou jsem se zase zúčastnila nějakého archeologického večírku, vymetli jsme všechny knajpy a v té poslední jsme se dali s Oskarem do řeči. Za několik dní mě Naděnka začala přesvědčovat, že o mě Oskar jeví zájem a neustále z ní tahá nějaké informace o mé osobě. Pak k nám Oskar začal chodit podezřele často na návštěvu. Jednou mě viděl v infantilním pyžamu s medvídkem na zádech. Zvládl to dobře. Jeli jsme spolu sami vlakem. Byla jsem z něj tak u zdi, že jsem omylem vystoupila z vlaku na tu stranu, kde není nádražní budova a na namrzlém perónu si málem rozbila hubu. Oskar se mi smál z okna. O jeho náklonnosti mě začaly nezávisle na sobě přesvědčovat další osoby včetně Tamary, která nakonec vůbec nebyla kráva. Potom se Oskar začal zničehonic svěřovat Naděnce, že se jeho vztah ocitá na slepé koleji. Říkala jsem si, že jestli si tím, že mi bude plést hlavu, hodlá kompenzovat nějakou přechodnou krizi ve vztahu, tak ať na to rychle zapomene. V průběhu zkouškového období jsem trávila dlouhé hodiny na telefonu s Naděnkou a říkala si, že to za ten měsíc a půl určitě vyšumí a já budu zase v klidu.

V půlce února jsem vzala brigádu v knihkupectví na pozici holka pro všechno. Jednou mě zástupce šéfa, mimochodem nejlínější chlap, jakého jsem kdy poznala, zrovna pro něco poslal, a když jsem vycházela z obchodu, srazila jsem s Oskarem, který se šel za mnou podívat a v nastalé situaci mi nabídl doprovod. Hezky jsme si popovídali o nejrůznějších nepodstatných kravinách. Pak měla Naděnka narozeniny, zůstali jsme nad ránem sami dva v nějaké hospodě, doprovodil mě, nechal se pozvat na čaj, pak jsme si u čaje povídali, pak nastalo trapné ticho a vzduch by se dal krájet, Oskar se ke mně naklonil a potom někdo přišel. Oskar se vzpamatoval a rychle se rozloučil. Šla jsem za ním zamknout a on zničehonic povídá, že momentálně se mnou může jenom kamarádit. Řekla jsem, že to chápu (ve skutečnosti jsem nechápala nic a v duchu se vztekala) a že si to musí vyřešit sám. S tím jsme se rozloučili. Pak k nám ještě nějaký čas obden chodil na čaj, mé spolubydlící nás pořád taktně nechávaly o samotě a pořád se nic nedělo. Nakonec mě jednou v noci u nás v kuchyni začal hladit po vlasech. Pak mi sdělil, že se v tom začíná topit a že se rozhoduje mezi svou přítelkyní a mnou. Za pár dní mi vzkázal, že už se rozhodl a musí se mnou mluvit. Tušila jsem, že to, co mi chce říct, nejspíš žádost o ruku nebude. No jistě, prý se rozmyslel a nechce se mnou být. A já na to, že bylo dost pravděpodobné, že zůstane s ní. A on, že prý s ní nezůstal. Krátce po tomto rozhovoru odjel domů a strávil tam asi čtrnáct dní. Když se vrátil, zjistila jsem, že se nechal ostříhat dohola. Asi to chtěl ze sebe shodit. Ovšem nepovedlo se a při nějaké jeho další návštěvě jsme v jednu chvíli vedle sebe jen tak seděli a pak jsme najednou leželi v objetí na podlaze a vášnivě se líbali. Pak jsme spolu devět dní chodili. Desátý den mi řekl, že se do mě nezamiloval, tak jak by byl býval chtěl a rozešel se se mnou.

Oskarovi (a bohužel i sobě) natruc jsem krátce nato začala chodit s Tomášem, který se mnou pracoval v knihkupectví. Po týdnu mi začalo připadat, že se chová chladně. A po nevydařeném pokusu o sex (myslela jsem si, že šlo o opilost) se komunikace mezi námi začala vytrácet úplně. Po dvou měsících, kdy mi začalo připadat, že se dusím, jsem to vzdala a utla to. Později jsem se dozvěděla, že je Tomáš homosexuál ovšem nedokáže se s tím vyrovnat, a proto navazuje vztahy se ženami, ke kterým se pak pochopitelně neumí chovat. Těší mě, že to, že se mnou nechtěl spát, nebyla moje chyba. A je mi ho líto, protože takhle si akorát zprasí život.

Asi za měsíc se ke mně dostala informace, že Adama opustila Klára a následně zřejmě i zdravý rozum, protože si od té doby systematicky vypíjí mozek.

Můj vztah s Oskarem se definitivně uzavřel (i z mé strany) po návštěvě archeologického výzkumu, kde byl on, Naděnka a jejich spolužáci přes léto na povinné praxi. Ten večer, co jsem tam na Naděnčino pozvání dorazila, jsme se opili a ani nevím jak k tomu došlo, cestou z hospody jsme se s Oskarem vedli za ruce. K ničemu jinému nedošlo. Přes den jsem pak pomáhala holkám mýt střepy a kategoricky si zakázala pozorovat Oskara, který se v montérkách na holém těle s psí známkou na krku hrabal v sondě kousek od nás. Bylo to těžké. Večer jsme spolu seděli na kládě před stanem, normálně si povídali a vzduch by se opět byl býval dal krájet. Nic se neodehrálo, ani já jsem k tomu nechtěla zadávat žádný podnět. Druhý den ráno jsem ke svému úžasu zjistila, že má příšernou náladu a s nikým se nebaví. Vypadly jsme s holkama na výlet, protože byla sobota a nepracovalo se. Když jsme se vrátily, zjistila jsem, že se ksichtí pořád stejně. Večer se sedělo u ohně a popíjelo se. Nad ránem jsme spolu zůstali u ohně sami a já jsem se zničehonic dozvěděla, že ho mám nechat plavat. Že to vlastně nikdy tak nemyslel, že si myslel, že se budeme přátelit, ale že to nejde, protože já jsem tak nemožná, že jsem do něj pořád zamilovaná a on, ač tak strašně nerad, by mi zlomil srdce. Na to jsem mu řekla pouze, že jsem sice nepřijela za ním, ale že je dobré znát jeho názor. S tím jsem odešla spát. Těch devatenáct dní, které zbývaly do mých dvacátých narozenin, jsem byla do hloubi duše uražená a osnovala pomstu. Na nic uspokojivého jsem bohužel nepřišla.