Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePouštní růže
14. 06. 2005
2
0
2541
Autor
Petr_Fonvald
Jsi pustá jak poušť Atacama
Jen žízeň a písek pod nohama
Tvé srdce je prý holá skála
Ale není a toho jsi se bála?
Jestli chceš můžu být tvou oázou
Nebo jen prázdnou vázou
Do které květ své krásy vložíš
Přece to teď nepoložíš?
Mé srdce je ti otevřené
A že tvé na tvrdost svou zapomene
A znova promění se v živé
A zapomene na skály lživé
Tvůj květ je pouštní růže
Nechalas trn zabodnutý do kůže
Stačí jen přijítt a krev mou pít
Písečnou bouří oči zaslepit
Chci tě v dlaních svírat
A na krev svoji zírat
Jak zvlaží písečnou pustinu
Vyprahlou a téměř bez stínu
Dal bych pít i rtům tvým
Ale nevím zda to smím
Dát pít krev rudé růži
Co zanechala trn v srdci a kůži
Ze které se teď krev řine
Tak nevím zda smím to či ne
Když ploužím se v pouštním žáru
A mé srdce snaží se oživit skálu
Jen žízeň a písek pod nohama
Tvé srdce je prý holá skála
Ale není a toho jsi se bála?
Jestli chceš můžu být tvou oázou
Nebo jen prázdnou vázou
Do které květ své krásy vložíš
Přece to teď nepoložíš?
Mé srdce je ti otevřené
A že tvé na tvrdost svou zapomene
A znova promění se v živé
A zapomene na skály lživé
Tvůj květ je pouštní růže
Nechalas trn zabodnutý do kůže
Stačí jen přijítt a krev mou pít
Písečnou bouří oči zaslepit
Chci tě v dlaních svírat
A na krev svoji zírat
Jak zvlaží písečnou pustinu
Vyprahlou a téměř bez stínu
Dal bych pít i rtům tvým
Ale nevím zda to smím
Dát pít krev rudé růži
Co zanechala trn v srdci a kůži
Ze které se teď krev řine
Tak nevím zda smím to či ne
Když ploužím se v pouštním žáru
A mé srdce snaží se oživit skálu