Pomejí být nechtějí

Uvědomuji si že pomeje se píše pomyje.

Kteroukoliv záclonu mohu odkrýt a co neuvidím, táhlé zvuky rozkoše se mísí s vůní zapnutých televizí vysávajících život z mrtvých očí. Napařenou žehličku, která horkem roztéká se, má objemná paní na prsou a tančí divoce, až se otec otočil a křik: "Kuš Mařko!" A ptáček vylétl z klece a opustil byt, květináč padá z pátého patra na protějším domě a za ním se z okna vyklání notně opilý chlapec. Krásná dívka pokuřující cigaretu, venčí psa a přemýšlí, co se jí zdát má. Tiše meditující mnich byl náhle přepaden hříšnou myšlenkou, z ničeho z nic, sám se tomu podivil a ještě tvrdší pokání si uložil. Kříž na hřbitově se uvolnil, aby ukázal, jak nedbale se oň starají. Ryby ve vodě se melou o kámen, který jim přinesla řeka divoká. Černý muž skrytý za rohem pozoruje slečnu, která vychází do noční ulice, aby padla penězům. Ucpaný odpad nemůže dýchat a umírá pod záplavou pomejí a ty jen řvou, že oni to dělat nechtějí, být pomejí, mají lepší cíle, třeba stát se salátem.

---