Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV MLŽNÝCH HORÁCH-9
28. 05. 2007
0
0
1310
Autor
fungus2
ČÁST DEVÁTÁ ZÁVĚREČNÁ
Asim a Imar s vytřeštěnýma očima sledovali, jak se drak přibližuje. Ten pomalu doletěl až k nim, sklonil hlavu a upřeně na ně pohlédl. Oba neschopný pohybu a slova na něho hleděli, přičemž drak na ně upíral své krvavě červené oči a jim běhal mráz po zádech. Po chvíli se od nich začal vzdalovat, načež doletěl zpátky nad propast, aby poté počal pomalu stoupat do výšky k velkému otvoru ve skále. Tím zanedlouho proletěl a stoupal stále výše.
„Málem jsem vomdlel strachem,“ vysoukal ze sebe Imar.
„Vidět na vlastní voči draka. To je teda zážitek,“ mínil Asim, který se také vzpamatovával.
„Kdyby si vodplivnul, tak jsme na uhel,“ konstatoval Imar.
„Asi ano. Kam ale letěl?“ řekl tázavě Asim a pomalu se postavil. Zároveň se ozvalo zařvání draka, který se vzápětí otvorem skály vrátil.
„A je tady zase,“ pronesl Imar.
„Zajímalo by mě, kde je to kamenný vojsko,“ řekl Asim, přičemž hleděl na draka, jenž doletěl dále od propasti. Poté se za mávání křídel zastavil, aby vzápětí otevřel dokořán tlamu. A oběma se naskytl pohled na to, jak začal dlouze chrlit namodralé plameny, jenž dopadly na vzdálenou skalní stěnu. Ta se náhle rozžhavila a v ní zvykl obrovský otvor.
„Řekl bych, že tam bude to kamenný vojsko,“ mínil Imar.
„Snad ano,“ řekl Asim, přičemž se ozval mohutný rachot, který doprovázelo padání menších kamenů ze skalních stěn. Za okamžik se objevilo několik obrovských a vysokých kamenných postav. Zem se ještě více začala třást, když napříč skalním sálem kráčel zástup mnohametrových postav. Drak znovu chrlil plameny, jimiž vytvořil další otvor, ale tentokráte na protilehlé skalní stěně.
Asim s Imarem užasle sledovali pochodující kamenné vojsko, kterému drak dělal průchody skrz skaly. A protože skalní stěny se třásly čím dál více, tak rychle utíkali pryč před padajícím kamením. Zdárně přešli přes propast po zavěšeném lanovém mostě a pak vyšli otvorem ze skály ven. Když nasedli na koně a s několika málo bojovníky se rozjeli, tak náhle spatřili světélkující mlhu. V ní se objevila postava v kápi sedící na koni.
„Co nám ten Netrym chce?“ řekl tázavě Asim a pozorně se na jezdce zadíval. Ten se náhle v mlze rozplynul. Současně s ním zmizela i mlha a v tom prostoru se objevila široká skalní cesta. Asim do ní vjel jako první následován ostatními. Cesta je po nějaké době vyvedla z mlžných hor. Sotva dojeli na volné prostranství, tak náhle ke svému překvapení zjistili, že za nimi už není cesta, ale jen skaly. Stejně zmizely otvory ve skalách, jimiž prošlo tam a zpátky kamenné vojsko.
Skupině bojovníků se naskytl hrůzný pohled. Na rozlehlé pláni leželo ve velkých stopách desetitisíce zuhelnatělých, či zkrvavených těl navarských bojovníků a jejich koní. Všude také byly trosky katapultů, povozů a stanů. Zkáza navarských vojsk byla zničující.
„Být v nepřízni bohů, znamená zažívat utrpení,“ pronesl Asim, když se díval na rozplývající se kouř, přičemž cítil zápach spáleného masa.
„Tohle Navary a i jiné vodradí vod dobývání našeho království,“ mínil Imar.
„Snad ten drak s těma kamenenjma vojákama přišel včas,“ řekl Asim a zadíval do dálky, kde se nacházely terasovité hradby královského města.
Prostranství před hradbami bylo přeplněné mrtvolami bojovníků a stejně vyhlížely i hradby. Vše nasvědčovalo tomu, že se zde odehrával krvavý boj.
Z hradeb se náhle ozvaly výkřiky, které vyvolávaly Asimovo jméno. O chvíli později branou vyjel král Ikir s královskými gardisty. Asim a Imar s ostatními seskočili z koní a poklekli.
„Povstaňte Asime!“ zvolal král a k překvapení všech se před Asimem hluboce uklonil a řekl: „Zachránil jste královské město. Navarům dorazily na pomoct další vojska. Přesila byla obrovská. Přes náš tuhý odpor se postupně dostali všude na všechny stupně hradeb. Pak naštěstí přiletěl ten drak a přihnalo se to kamenný vojsko. Byl to zázrak! A vy jste ho zařídil. A protože nemám syna, tak vás jmenuji svým nástupcem na trůn!“ pronesl král, načež shromážděné davy na hradbách vykřikly. A poté se do širého okolí nesly oslavné chorály.
KONEC