K. jako inspirace - dík

Bavil jsem se čtenářským dialektem - jejich

a živil se tvým světem

s tvou holkou hrál jsem o šaty

nemoh´ jsem prohrát  znal jsem tvý i její karty

- výlohy toho čím ses žral -

a pokládal je na stůl obráceně

a blafoval

Věděl´s že ona měla tolik černou kůži ?

Tak bílá zvenku 

v průvodu všech kdo malovali tuží

nasála do sebe ty pachy ty jejich zakouřený prsty

moje svý tvoje  utajený strachy

Věděl jsi o tom ?

Já ji nikdy neměl rád brácho

byla jen smetím na košili na bílým parapetu za krkem

byla jen křikem co ti časem sílí

ženskou co při odchodu do fistule kvílí

Byla

jen desetníkem   pod vlakem