Mapa

Na mém stole leží mapa,

není velká ani malá,

nevidím na konec,

bojím se dohlédnout začátek,

nevidím nic, jen propisku,

malou nenápadnou propisku,

která maluje,čmárá,lže...

Dívám se dál,

už vidím konec

začátek nikde,

i když má být zde,

a nikde jinde,

propiska mi stále lže,

proč mi lže?

Už vidím začátek,

je hezký,růžový,

a já nejsem mladý, ani hezký,

jsem rád,že ta propiska stále lže,

nemusím díky ní,

sáhnout na nože,

a mapa života v klidu leží na stole...