Chlácholení smutných strašidel 5

Rozhodla jsem se, že musím být na Oskara co nejdéle naštvaná. Hlavně nepropadat sentimentu. Plačtivé tendence a myšlenky na to, že bych ho ještě jednou chtěla líbat a cítit tu závrať, jsem striktně potlačovala v zárodku. Na zápise do posledního ročníku mého bakalářského studia jsem se potkala s Tomášem. Koukal na mě tak zvláštně a ani trochu se mnou nebavil.

Asi měsíc nato jsem byla opětovně potupně vyhozena od zkoušky z němčiny a už mi to začalo trošičku vadit.

Ve stejné době jsem se dozvěděla, že se Adam oběsil. Kvůli Kláře a tak nějak kvůli všemu. Nechtěla jsem nad tím vůbec přemýšlet. Někdo chytrý napsal, že smutek má čtyři fáze. V té první člověk nevěří tomu, co se stalo. Druhá fáze je fází naprostého zoufalství. Ve třetí fázi se s danou situací začne smiřovat a ve čtvrté je už ze smutku jakž takž vyléčen. Pamatuji se pouze na druhou fázi, která pro mě nastala bohužel až o pár týdnů po Adamově smrti na nějaké akci, kde jsem vypadala jako idiot, protože nikdo ze zúčastněných samozřejmě nemohl pochopit, proč se hystericky hroutím.

Smutné období pokračovalo Františkovým rozchodem s Julií. Nechtěla jsem nikomu z nich stranit, ale bylo mi jí moc líto. František se zakoukal do své spolužačky, vysoké černovlasé, stále trochu nepřirozeně se usmívající krasavice užívající kokain.

Trochu světlou chvilku mi přinesla informace od Saši, že Oskar uvedl jako důvod rozchodu, že se do mě zamiloval. Řekla jí to sama Oskarova ex. Tak ať Oskar nemachruje, že jsem byla jenom berlička, debil.

Někdy krátce potom jsem se nechala zblbnout jedním domorodcem z našeho univerzitního města. Jmenoval se Karel, bylo mu 26 a byl to největší děvkař v okrese. Přisedl si ke mně v jednom mimořádně odporném klubu. Byl neuvěřitelně samolibej a měl v plánu mě vojet. Úmyslně neříkám „vyspat se se mnou“, protože to v plánu neměl. Živil se jako řezník. Byl poměrně slušně zcestovalý. Povídalo se s ním pěkně. V časných ranních hodinách mi vnutil svůj doprovod. Povídám mu, že beze všeho, ale ať nepočítá s tím, že se s ním vyspím. On na to nereagoval a doprovodil mě až do našeho bytu. Cestou jsem se dozvěděla spoustu dalších zajímavých věcí, například jak se vyrábí tlačenka. U nás v bytě prohlásil, že nechápe, jak na takovém místě můžeme žít. Když se svlékal do černých slipů se dvěma zelenými pruhy, šokoval mě dotazem, jestli si může nechat ponožky. Pak si ke mně přilehl a hodlal realizovat svůj plán. Mě zase zajímalo, jak bude reagovat, až zjistí, že když žena říká ne, může to kupodivu znamenat ne. Navíc jsem se nehodlala zařadit do něčího početného stádečka. Byl trochu v šoku, ale nakonec na to přistoupil. Koneckonců, přece mě neznásilní v bytě plném lidí. Ráno vypadal rozpačitě. V kuchyni potkal spolubydlící Idu a jejího přítele, se kterým se znají odmalička a ptal se ho, jak se jmenuju. Kdykoliv jsem ho pak na nějaké akci potkala, hlásil se ke mně, ale vzápětí vždycky odbíhal korzovat mezi přítomnými ženami. Nejdřív jsem se mu smála za zády a pak i do očí.

Julie se po rozchodu s Františkem začala vrhat do náruče nejrůznějších mužů. Absolvovaly jsme spolu dva těhotenské testy.

Koncem prosince mi zničehonic zavolal Oskar, aby mi popřál veselé vánoce, pozval mě na nějakou oslavu narozenin a taky na výlet do Skandinávie, který byl plánován na léto. S díky jsem odmítla. Na jeho hru na kamarádství jsem nebyla zvědavá. Kolena se mi tentokrát rozklepala jenom na chvilku.