Uspal jsem tě

básní tu kdekteří

a výbuchy těch citů

jak struny ekrazitu

projíždí páteří

ach

co je vektorů

kterými světlo sviští

jak vlaky v kolejišti

vždyť drát se nahoru

je touha přirozená

že z vrabců orli jen málokdy se stanou

a z myšek sokoli

že jenom pár jich projde třpytnou bránou

byť zbásní cokoli

a slůvka rozházená

chce vázat stříbronití

každé slepé kuře

já radši zpívat chci ti

o architektuře

o bílém vícespřeží

když letí nad propastí

o slovech která běží

vstříc

své

formální

pasti

aby pak ožívala

jak plamen na hranici

jak ptáci rybařící

na řece co se vzňala

jak oheň Beliála

na slepé zřítelnici

to jsem ti toužil říci

a tys

už

dávno

spala

...