Bez názvu XIII

Vdech a výdech

stvořenost všeho

blizny pohledu podstat bytí

oblouky tváří

drcená čela potem

to jen my umíráme

ve vyžehlených sakách

a zrcadla sirotci

zapalují se sirkou

v ohni pamatují každou tvář

kde řeka v kanálech

mlčí

tak troufáš si znovu být?

Jen tak se ptám

čekám na výtah zpátky

kolem milenci snaží se tajit

lásku za pach provinilosti

a dotek je přetvářka

ústa navzájem hryzány do krve

oči vyrvané až k páteři

poděkování za život

nechci se dívat

na torza lidí

navzájem vztekem vzpíraných.