Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTajemný les
26. 06. 2005
4
0
1478
Autor
Nestoudnost
Přes výmoly a zpráchnivělé pařezy motá se poutník hustým Krkonošským polesím, když tu uzří bludičku v oparu lesní mlhy. Světýlko se mihotá a klikatí…ustupuje v dál a poutník snaží se ho dostihnout. Bludička vedouc nebožákovy kroky umírá pocitem blaha nad tou kouzelnou myšlenkou zavést ho tam…
Po pár desítkách metrů bludička najednou mizí a poutník ztracen v lese plném bažin a pařezišť upadá do chmur a spleenu, když tu najednou, v záři třpytivých paprsků objeví se víla, jenž tančí zelenou lesní krajinou. Spatří poutníka a její hebká kůže se rozzáří ještě víc, když i poutník podívá se naň…
Její rozechvělá duše bázlivě pozoruje poutníka, jenž překvapeně, ale nadšeně hledí na lesní vílu. Po vlahém větříku posílá jí něžné políbení, kteréž její mladou tvářičku rozezpívá hebkým úsměvem. Tu však lesní víla mizí…pařezy sledují a skrývají poutníkův bol, melancholie naplňuje mu duši – ví, že víla patří lesům, kde jen lesní duchové mocně vládnou, vyhýbá se uctivě pavučině, v jejíchž vláknech choulí se kapky ranní rosy, větřík mu k uším nese její tichý smích…smutně opouští les…
Po pár desítkách metrů bludička najednou mizí a poutník ztracen v lese plném bažin a pařezišť upadá do chmur a spleenu, když tu najednou, v záři třpytivých paprsků objeví se víla, jenž tančí zelenou lesní krajinou. Spatří poutníka a její hebká kůže se rozzáří ještě víc, když i poutník podívá se naň…
Její rozechvělá duše bázlivě pozoruje poutníka, jenž překvapeně, ale nadšeně hledí na lesní vílu. Po vlahém větříku posílá jí něžné políbení, kteréž její mladou tvářičku rozezpívá hebkým úsměvem. Tu však lesní víla mizí…pařezy sledují a skrývají poutníkův bol, melancholie naplňuje mu duši – ví, že víla patří lesům, kde jen lesní duchové mocně vládnou, vyhýbá se uctivě pavučině, v jejíchž vláknech choulí se kapky ranní rosy, větřík mu k uším nese její tichý smích…smutně opouští les…
Katalyzátor_Chaosu
30. 08. 2006Nestoudnost
24. 07. 2005Anatol_Irhem
24. 07. 2005Anatol_Irhem
19. 07. 2005
No, já tedy bohužel nemůžu přehlížet ty příliš brutální chyby, které mimo jiné z víly udělaly hermafrodita. Ale jinak tomu nechybí určitá poezie.