Neuteču

Nástrojem pomsty. Na oltář položená.

Jak loutka bez niti, ve dřevě obnažená.

Vzdychala navzdory, křičela tichem.

Špinavá láskou, čistí se hříchem.

Staré vůně, barvy rtěnek, krve pach.

Ach, má lasko zatracená, kterou kryje hvězdný prach.

Slyš, že kůži lehce svleču,
ale stejně neuteču.

Neuteču před svým  srdcem, ve kterém je celý vesmír obsažen.

A mé oko utopené má v sobě všechnu, všechnu bolest žen.