Zase se lituju a to já umím nejlíp...

Omluvte mě, kecám z hladu...(po citu)

Dneska byl hodně špatnej den

a ještě horší noc je přede mnou

ze svý letargie ven

když sny se halí tmou

bych utýct chtěla...

 

A tak zase horkost jedinýho těla

dýchá do peřin

že už ti / si vůbec nevěřím

na polštář z mýho čela

stíká pramínek rudých myšlenek

asi jsem naivní

nebo jen navenek

se hloupě tvářím

 

a všechno dobrý

se mi kazit daří

pro pár sekund

který ani nebyly

někde se ztratily

v toku času

zas vlastní ruka sjíždí k pasu

(a možná kousek níž)

 

jsi hrozně blízko

přesto chtěla bych tě blíž

jenže mi 

ne

vě

říš

 

a kdo by taky věřil holce

co za osmnáct let

nebyla schopná najít sama sebe

co jednou je nahoře

jednou hlouběji než hluboko

co tváří se hrdě

ale jen na oko

jen pro ty oko-lo

 

modelky na molo

a ryby do rybníka

a blbou osmnáctku

cojávím

tak asi nikam

anebo ještě dál

jak je komu po chuti

 

ráda se lituje

nikdo ji nenutí

dělat pořád stejný chyby

no a až na stromech porostou ryby

a slečny módelky začnou šlapat chodníky

zbořej se ve mně všech mrtvých pomníky

a zase bude čisto

 

pak možná

(ale fakt jenom možná)

i pro mě najde(š) si místo...

---