Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJméno
30. 12. 2000
3
1
1059
Autor
Kasumi
První dílo,které zde uveřejňuji jsem napsala jako jedno z posledních.Myslím, že o sobě všechno říká a nepotřebuje úvod..
Jméno
Všechny mé verše vyjadřují cit
vyjadřují touhu po něčem neexistujícím
po něčem co už tu není
po někom kdo tu býval se mnou
a kdo nyní chybí mi
Všechny mé verše jsou o jednom
všechny mají tu společnou věc
a každý říká že jsou melancholické a smutné
jenom já v nich vidím sebe
a odraz mojí duše
Nejde o to je snad zrýmovat
a myslet si kdoví jaký jsem já básník
jde mi o to vyslovit své názory
vyslovit své pocity a myšlenky jinak
než bezduchým psaním
Často se stává že lidé umírají
často jsou to prarodiče
bolí to však o to více
když jsou to mí přátelé
co od života hodně očekávali
V mysli se mi odráží
jedno jméno co bylo mi svaté
doufám že ještě pořád je
a navždy bude znít celému světu slavně
a nejen mně
Ráda bych se přenesla
do světa kde se používá magie
co zemřelé může přivolat zpět
kde milované můžeme opět spatřit
aniž bychom se zabili
Avšak náš svět je tak reálný
a fantazie tu nemá místo
snad jen v literatuře
co někteří považují za kýč
však mně jen pomáhá žít
Schovávám se ve světech
co tvoří lidé jako Prattchet
avšak ten můj svět je jiný
obsahuje jen určité lidi
co miluji já neomezeně
A zvláště ten jeden
to jméno co krade mi spánek
co opakuje se mi v hlavě
snad desetkrát i více za den
a dvacetkrát v noci
To jméno už není
už zmizelo ze všech análů
už zmizelo ze stránek novin
kde o nich krátká zmínka byla
aby se neřeklo že se nepřipomíná
A všichni jeho známí truchlí
a já sobecky si myslím
že já jsem jediná
kdo měl ho rád
a koho tak strašně mrzí že už není
Na Vánoce loni v zimě
se stala hrozná věc
náledí na silnicích klouzalo
a těžko se všem autům brzdilo
zvláště jednomu
Ta vzpomínka mi trhá srdce
když já tu zprávu dozvěděla se
že záchrana pro něj nebyla
když pod auto on padl
a neprobudil se
když Don zemřel
1 názor
po mnoha letech jsem se podivala na pismaka a divim se, ze tu jeste zustal muj profil... precetla jsem si prvni vec, co jsem sem dala... a opet mi tecou slzy.. bylo mi tehdy fakt tezko a tohle mi hrozne pomahalo... psat... zni to mozna kycovite, ale slo to ze me samo... pro me to vzdycky bude obsahovat cast duse, ktera tehdy potrebovala uletnout s nim....
SimontheScimitar
08. 04. 2001
umrel..pred rokem..na Vanoce
a porad me to desne stve a mrzi...driv jsem cekala,ze vejde do dveri a vse bude zase v pohode..
ach jo,myslim,ze si smrt vybira spatne lidi
Don byl hrozne hodnej,ani mouse by neublizil,vzdycky se smal..
moc vam vsem dekuju ..
Je to pozoruhodné dílo. Nejsem si zcela jistý, jestli patří do neveršované lyriky... ale to je vedlejší.
Někdo by mohl namítnout, že autorka píše o známých klišé, ale tyto myšlenky zde jsou podány s jistou mírou - syrovosti, jako by je říkal někdo s unavenou duší.
Je to motlitba k vlastním vzpomínkám, je to obžaloba života i smrti, je to pozdní nekrolog i zpověď lidstvu.
Vítej na Písmákovi, Kasumi.
V době vánoční, četl jsem zde mnoho děl o smrti, smutku a beznaději.
Dlouho jsem přemýšlel, v čem to je a jediné rozumné vysvětlení je, že brzká tma nám otevírá duše a chce se s někým podělit nejen o ty veselé ale i o ty smutné životní zážitky...
Já by jsem se tak trochu přidal k čarodějovi, ale nemám pocit unavené duše, spíše pocit duše , která již rezignovala a o svých prožitcích mluví jako by ve třetí osobě...
Kasumi, hezká zpověď.....