Jméno

po mnoha letech jsem se podivala na pismaka a divim se, ze tu jeste zustal muj profil... precetla jsem si prvni vec, co jsem sem dala... a opet mi tecou slzy.. bylo mi tehdy fakt tezko a tohle mi hrozne pomahalo... psat... zni to mozna kycovite, ale slo to ze me samo... pro me to vzdycky bude obsahovat cast duse, ktera tehdy potrebovala uletnout s nim....

chmmm :( *

Nám se přibližuješ, vidíme tě, myslíme na tebe.

Tvoje pocity znám. Vítej na Písmákovi.

umrel..pred rokem..na Vanoce a porad me to desne stve a mrzi...driv jsem cekala,ze vejde do dveri a vse bude zase v pohode.. ach jo,myslim,ze si smrt vybira spatne lidi Don byl hrozne hodnej,ani mouse by neublizil,vzdycky se smal.. moc vam vsem dekuju ..

Je to pozoruhodné dílo. Nejsem si zcela jistý, jestli patří do neveršované lyriky... ale to je vedlejší. Někdo by mohl namítnout, že autorka píše o známých klišé, ale tyto myšlenky zde jsou podány s jistou mírou - syrovosti, jako by je říkal někdo s unavenou duší. Je to motlitba k vlastním vzpomínkám, je to obžaloba života i smrti, je to pozdní nekrolog i zpověď lidstvu. Vítej na Písmákovi, Kasumi.

Také jsi mi blízká, Kasumi!

V době vánoční, četl jsem zde mnoho děl o smrti, smutku a beznaději. Dlouho jsem přemýšlel, v čem to je a jediné rozumné vysvětlení je, že brzká tma nám otevírá duše a chce se s někým podělit nejen o ty veselé ale i o ty smutné životní zážitky... Já by jsem se tak trochu přidal k čarodějovi, ale nemám pocit unavené duše, spíše pocit duše , která již rezignovala a o svých prožitcích mluví jako by ve třetí osobě... Kasumi, hezká zpověď.....