svoji lasku asi lepe nedokazu vyjadrit, nez tim, ze ji dam podobu basne... a tahle, ta je pro tebe mami! (treba i vas rozplacou jeji slova)

Kytička pro maminku

 

 

Kytičku vtisklo to děťátko matce své

do ruky strhané prací , ukápla slza jí

z tváře již vrásčité, co vzhled mládí již

pomalu ztrácí.

 

V nevinných očičkách ,

vidím zde matky žal

jež utěšit toužím , vrátit jí co život jí vzal

to jako dcera jí dlužím .

 

Po tváři jí stékala slzička štěstí ,

je dotčená snad dárkem mým,

za svoji maminku biju se pěstí ,

maminko chci být zas děťátkem tvým.

 

Toužím zas pocítit teplo v tvém náručí ,

večer chci polibek na dobrou noc ,

chci abys zas řekla mi , že holky nebrečí ,

máš nade mnou maminko kouzelnou moc.

 

Zas vlásky mi učesej do malých cůpků ,

co hlavu mi zdobily,

vzpomeň  si na dobu mých prvních krůčků , kampak se ty časy poděly?

Na první slůvko , co má ústa řekla – na tvoje jméno maminko

jak slza ti po tváři tekla , když se ti zrodilo miminko.

 

Když poprvé , dávno již vedlas mě do školy,

bála jsem se zůstat sama

jak jsem se vrátila s prvními úkoly

a hrála si s panenkama.

 

Vzpomínáš jak jsem si vyšila kytičku ,

a napsala první báseň

vědělas že ztrácíš svou malou holčičku ,

která už nepadá na zem.

 

Neřeklas stůj , když vyrůstat začla jsem ,

těšila ses mým zráním

maminko , tvůj ptáček vylít ti z hnízda ven ,

návrat je jen pouhým přáním..

 

---