Spirála

Spirála

Jako bych nevěděla, že některé věci se stále opakují…Jako bychom žili v kruhu, točili se na spirále, po které stoupáme výš a výš, snad, možná- jak kdo…

V tom samém místě potkáváme tu samou věc, příhodu, zážitek. Stále mě to překvapuje, vždycky mě to zarazí, ale pak zjistím, že to znám, jen to „ono“ sedí jiné časové dimenzi a vypadá úplně jinak- nově.

Budu konkrétní. Hovořím totiž o lásce a jejích nejrůznějších podobách a fázích…Z počátku je hladká, jemná, snad průsvitně bílá, pak se začne různě kroutit a přehýbat, až některým otáčkám vůbec nerozumíme- zdánlivě…Když se totiž vrátíme na počátek své spirály, zjistíme,že jsme v těchto zákrutách už jednou byli a vykroutili jsme se nějak dál. Dá to práci, procházet zpětně svou spirálou, ale mnohdy je to velice přínosné. On se totiž člověk milně domnívá, že se dá na část příhod ze své cesty zapomenout, ale není to tak úplně pravda i když se snaží, některé věci zavřít do pomyslné truhličky,ony věci ze své skrýše vysílají jakési signály, je dobré nastavit ucho a těmto signálům naslouchat.Vznikají pocity různé, někdy příjemné, jindy naopak velmi nepříjemné, však značně poučné..

Čas od času si v sobě potřebuji uklidit. Většinou začínám tím, že beru prachovku do ruky a neobratně se pohybuji po bytě, pak přehrabu koš plný magnetofonových pásků a cvakám jednu píseň za druhou a čekám, která se do mě trefí a bude vyhrávat uklidnění…Vztekle kazeťák vypínám a vím ,že taková píseň není a že musím začít od jinud. Upaluji po své spirále dolů a hledám bytost, která mně takhle zaneřádila, když ji chytím- mám uklizeno…