Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdpust...
03. 07. 2005
2
0
1520
Autor
WhiteShadow
Přišel jsem o nevinnost a ztratil své srdce v poušti,
zvláštní, že hledal jsem dívku, co neodpouští.
Hledal jsem upřímnost, čistotu a lásku,
hledal jsem dlouho a našel první vrásku.
Byl to šrám na duši, ne hluboký ale dlouhý,
chtěl jsem ho vyškrábat a znovu spatřit louky..
Jak hloupé, smutné a nezralé,
Můj Bože, je to jako popřít Agapé.
Agapé tam uvnitř, nádherné a nesmlouvavé,
chci ho přijmout, cítím tu jizvu.."ne,.. NE"
Na čas jsem chodil s hlavou skloněnou a za svou vinu se kál,
hledal jsem kořeny, kterým svou sílu bych dal.
Pak přišel první anděl a celým mým světem zacloumal,
tehdy jsem uvěřil a na cestu se dal.
Cesta trnitá dál rozdírala můj šrám,
já však byl svobodný a naslouchal krákání vran.
Tehdy do noci jsem zvolal doznání - " Jsem nemocný",
a zvláštní že už jsem si nepřipadal tak bezmocný.
Pak přišel anděl druhý a i jeho tempo jsem nestíhal,
cítil jsem vinu, když do očí jeho jsem se podíval.
Není většího zrcadla než očí anděla ,
není větší bolesti než v nich vidět sebe jako anděla.
Tehdy jsem plakal, plakal znovu,
vláčel jsem za sebou těžkou skobu.
Pak přišel třetí a Já ve jménu věcí ušlechtilých spojit se chtěl,
podal mi ruku a já odpovědět neuměl.
Chodil jsem světem a ruky podával,
říkali mi že jsem anděl a já se nehádal.
Mé svědomí však jednu pravdu zná,
zradil jsem anděla, má duše je zlá...je zlá
zvláštní, že hledal jsem dívku, co neodpouští.
Hledal jsem upřímnost, čistotu a lásku,
hledal jsem dlouho a našel první vrásku.
Byl to šrám na duši, ne hluboký ale dlouhý,
chtěl jsem ho vyškrábat a znovu spatřit louky..
Jak hloupé, smutné a nezralé,
Můj Bože, je to jako popřít Agapé.
Agapé tam uvnitř, nádherné a nesmlouvavé,
chci ho přijmout, cítím tu jizvu.."ne,.. NE"
Na čas jsem chodil s hlavou skloněnou a za svou vinu se kál,
hledal jsem kořeny, kterým svou sílu bych dal.
Pak přišel první anděl a celým mým světem zacloumal,
tehdy jsem uvěřil a na cestu se dal.
Cesta trnitá dál rozdírala můj šrám,
já však byl svobodný a naslouchal krákání vran.
Tehdy do noci jsem zvolal doznání - " Jsem nemocný",
a zvláštní že už jsem si nepřipadal tak bezmocný.
Pak přišel anděl druhý a i jeho tempo jsem nestíhal,
cítil jsem vinu, když do očí jeho jsem se podíval.
Není většího zrcadla než očí anděla ,
není větší bolesti než v nich vidět sebe jako anděla.
Tehdy jsem plakal, plakal znovu,
vláčel jsem za sebou těžkou skobu.
Pak přišel třetí a Já ve jménu věcí ušlechtilých spojit se chtěl,
podal mi ruku a já odpovědět neuměl.
Chodil jsem světem a ruky podával,
říkali mi že jsem anděl a já se nehádal.
Mé svědomí však jednu pravdu zná,
zradil jsem anděla, má duše je zlá...je zlá
Tvoje duše není zlá,když dokážeš o všem napsat tak krásnou báseň.Kaješ se a víš určitě, že se dají chyby vždy napravit.Tak ti přeji, aby jsi našel hodně sil na cestu příjemnou s ANDĚLEM ruka v ruce.