Tři léta

     Jsi něčím zvláštním, v životě mého mladého těla. Jsi třemi lety štěstí, stovkami hodin lásky a tisíci minut něhy a čím jsem teď já? Viděla jsem Tě plakat na stokrát, ale nikdy ne tak jako včera. Seděla jsem na Vašem koberci, naposledy, a dívala se, jak Ti hroutím svět. Klepal ses, třásl, nemohl dýchat, chtělo se Ti zvracet. Schoulil ses do kuličky a já tam seděla a proklínala se. Žes mě poznal, žes mě miloval. A přitom, co se stalo? Vždyť já Tě miluji dál, tak kde sakra ve mě vzniknul problém?

     S růží jsi pak stál u dveří a já Ti neuměla říct, co se stalo a Tys plakal, celý promočený...venku pršelo neštěstí...a mě pršelo na tváři, pršelo všude kolem nás. Zoufalstvím jsem Tě zaplavovala každým slovem. Topil ses v naší bolesti a já s Tebou na opačné straně. Drželi jsme se za ruce a stahovali pod hladinu...až si pod ní docela zmizel. A já ještě natahovala ruku, ale už bylo pozdě. Už Ti nepomůžu, ani nebudeš chtít, abych to udělala. Celá tvá rodina mě zatratí i Ty mě zatratíš a přitom jsi třemi lety štěstí, stovkami hodin lásky a tisíci minut něhy. Nezapomenu...