Štěstí existuje..

Štěstí existuje..

Otakar vstal brzy, ještě byla tma. Na digitálním budíku neznámého výrobce, jehož poslední číslo bylo vždy osm problikávaly velké číslice 04:08, což mohlo znamenat klidně taky 04:01, 04:09 a tak dál.. Moc dobře si pamatoval co chtěl udělat včera, ale jelikož se bál, odložil svůj plán na dnešek.. přehodil přes svou uhrovatou hlavu s mastnými vlasy, své oblíbené triko s motivem deathmetalové skupiny jejíž jméno, vzhledem k bizardnímu stylu písma nemohl přečíst ani on sám, vklouzl do černých kalhot taktéž neznámého výrobce, na jejichž boku se honosila obrovská nášivka NIRVANA, což byla Otakarova oblíbená skupina, poslouchal ji protože si pak připadal něčím zajímavý a lépe pak zapadl mezi své kamarády. Potichu tak aby nevzbudil rodiče opustil byt a vyšel po schodišti až do posledního patra dvanáctipatrového panelového domu kde žil již čtrnáct let, tedy od svého narození. Protáhl se oknem a vyšplhal až na střechu. Tam si sedl a zapálil si cigaretu, kterou mimochodem kouřil taky jen kvůli své image, ve skutečnosti mu ani nechutnaly, ale už si zvykl… Přemýšlel proč se chce vlastně zabít.. Jeho holku mu převzal nejlepší kamarád, auto mu včera srazilo psa, není pěkný a není oblíbený a teď navíc propadl z matiky.. důvodů měl hodně.. Vstal a pomalu došel k římse, na niž s postavil.. Začalo kapat, a po sléze i pršet.. To mu na náladě moc nepřidalo.. Jak tam tak stál a podíval se dolů, dostal strach. Začal přemýšlet a nakonec si svůj skok rozmyslel. Slezl z římsy opřel se o anténu a zapálil si další..

Blesk viděl ale hrom už neslyšel..