Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se:-)...
11. 07. 2005
0
0
4643
Autor
Daša
A tak se Vás tedy ptám, v jakém stavu píšete? Při hudbě, při zmíněných depresích?
kopírka: děkuji za příspěvek
simunak::o) snad to choroba nebude a když jo, tak bych ji také ráda chytila
já píšu, kdy to na mě přijde. obvykle každej den večer, nebo když je tma, v co největším tichu, původně sem si i strkal do uší i ucpávky,
při hudbě, jakékoliv, jsem zkoušel psát několikrát, ale nikdy jsem se nedostal přes Bylo nebylo...
do deprese se kvůli psaní dostávat nemusím. to to pak dopadá strašně.
co se týče obsahu děl v závislosti na prostředí, různé. většinou, když něco začnu psat, nevím, jestli náhodou postava uprostřed neumře nebo jí něco neusekne všechny hnáty, ale při psaní mě něco obvykle napadne. a když ne při psaní, tak nechám začátek uležet třeba rok a pak se k němu vrátím a napadne mě konec, pak někdy později třeba zbytek. a třeba ne. to je na múze, kdy si navykne chodit a líbat:-) a že občas má ohnivý polibky
jo a hádám, že depresi sem asi nikdy ani neměl. já si prostě říkám, že všecko nějak dopadne. ať dobře nebo špatně. Pokud to můžu ovlivnit, ovlivním to. Pokud nemůžu, na co si s tím lámat hlavu?
nejvíc mezi spaním. mám, vedle postele sešit a většinou se tak kolem 2-4 ráno probudim a něco naškrábu......no, a ráno si přečtu co to vlastně vzniklo......................................doufám, že to nejni příznak ňáke choroby ......:-))))
To je různé, nejradši při relaxační hudbě a při hudbě, kde jsou bubny-to pak píšu mrtě.....ale i při hodně smutné, jestli znáš Within Tempation-pokud můžeš, tak si to stáhni a uvidíš-hrozně emotivní hudba a strašně krásná.
Píši většinou v radostné náladě, když mám nějaký hezký zážitek... inspiraci nacházím v přírodě, no někdy také přijde stesk, který se objeví v básni.... občas mně k inspiraci dopomůže hudba, ale ráda píši i ve vlaku při pohledu na krajinu, :-)))
jo, hudba je dobrá. někdy při ní píši, ale ne vždy a ani ne většinou - nejčastěji se stane, že skrz hudbu uvidím nějaký obraz, místo anebo situaci a to pak přenesu na papír. Někdy o dá dost práce, protože skladba většinou zkončí a já ještě hotov nejsem, takže se musím vytrhovt ze soustředení apouštět ji znova a znova;)
Jindy píši bez hudby, většinou pod vlivem nějaké emoce anebo jen tak, když ke mě prostě přijde nápad. Je to různé.
Slůůůníčko
12. 07. 2005
Zahrabaná v sušících se bylinkách v podkroví, nebo ve stáji opřená o pažení, z jehož druhé strany se mladičký nadržený hřebeček úporně snaží obskočit říjnou klisnu, ale nějak se mu to nedaří... občas také v mechu a kapradí na mýtince svých nejtajnějších představ a tužeb, nebo v chladu sklepení plném zaprášených lahví vzpomínek na příběhy, které se nestaly, avšak stát se měly.
:-)
No, když se obrazy uvnitř hlavy přeberou, pospojují a začnou dávat smysl.
V depresi člověk tvoří jen těžko; nevím, jak kdo, ale když jsem já smutný, docela mi stačí, že dýchám.
Miroslawek
12. 07. 2005
to je sranda, jak furt všichni melou o depresích... člověku, kterej má skutečný deprese, je nějaký psaní jímavých básniček u p**ele, stejně jako skoro všechno ostatní
a jestli se ptáš na smutek - když mi nic nechybí, chybí mi většinou nějaká inspirace...
jj, každej mluví jenom o depkách, podle mě jen málokterej z nich ví, co je to skutečná depka.
Lidi mnohdy básní o věcech, který kdyby prožili na vlastní tělo, tak by je to básnění rychle přešlo.
No jo, nějak se nám popularizací psychologie stalo, že depka, deprese a psychická porucha zvaná deprese jsou tři různé věci.
kyselina_sírová
11. 07. 2005kyselina_sírová
11. 07. 2005
V tramvaji. Zásadně a hlavně v tramvaji. Už rok:) Se špatnou náladou mám špatné zkušenosti - obvykle je to moc ukecane. Pak to v klidu předělám a je to. Všechno chce svůj klid a odstup. A v tramvaji to mám tuplované:)