Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBorovice
11. 07. 2005
2
0
1239
Autor
Vytik
Vážím si svých přátel. Dávají životu smysl.
Smrk při bouři vyvrátí se, ona jen skloní hlavu.
Když vítr přejde, bouře ztichne, tak pohlédne zas v nebe.
Na přátelství je nejkrásnější, že můžu věřit v Tebe.
Že vytrváš jak borovice, přežiješ blesky, hromy,
však vím, že dlouho trvá-li to i silný kmen se zlomí.
Asi vim, co Tě vedlo k tomu poslednímu řádku, ale nebude to tak hrozné co? Stylové výtky Arnošta jsou na místě, ale myšlenkově je to přesné. P ř e s n é !
Anost: samozrejme ze to neberu osobne, jinak bych to sem prece snad ani nemohl dat :-)
dik za konstruktivni kritiku
jo, je to kýč, ale zní to pěkně, k ohníčku, na přebal foglarovky, do cancu, než se vystoupí z vlaku...
Dovol doporučení: Poezie nepatří do muzeí minulých století. Je živá dnes. Nepotřebuje jazyk starý sto let. Fakt bys dnes v normální řeči řekl: "pohlédne zas v nebe"? Já ne, já bych řekl: "Pohlédne na nebe" nebo v nejhorším "do nebe". Totéž s rýmem: Nebe / Tebe ve sdruženém rýmovém schématu je hodně problematická věc. Slovosled je nemlich to samý, poslední verš je o zlomení jazyka. Zajímavé téma shořelo v odbyté formě jako papírovej čert. (Doufám, že to nebereš osobně - Písmák je prostor, kde si máme radit a sdělovat názory, ber to prosím tě tak.)