Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKrev mi o samotě rezaví
Výběr: absurd, jenyk, Print
13. 07. 2005
11
0
2565
Autor
Siral
K. a jejím zelenozlatým očím Vzpomínky jsou neskutečno minulé Sny (alespoň ty v noci) neskutečno přítomné A přání neskutečno budoucí (a o tom cliché závěru moc dobře vím, ale nemůžu jinak, tak pardon)
Schází mi tvých
skoro pí radiánů úsměvu
a tvé oči
tak nesmyslně krásné
jak pozlacené olivy
Po půlnoci by mi ani příliš
nevadilo jako sova
Naposled vyvrhnout slepenec
vzpomínek snů a přání
(jediné nestravitelné části mého světa)
Pořezat se vlastní zrezlou krví
Vyposlechnout slábnoucí ozvěnu
dunění tamtamů v tepnách
a zemřít
Protože tu nejsi.
Připomíná mi to moje dnešní stravování... dobré věci různých podob nemusí udělat žaludku dobře...
Na druhou stranu zase dobré jsou...
Já nevím... po kouskách...*
Ježiš jo, hele, nelovils mi takhle náhodou v duši? Tohle teď právě znám fakt pořádně zblízka. Tip
Krev mi o samotě rezaví.....to je krása sama...
a jinak je to (dobré, čtivé, připomínající něco, co člověk prožil, atd....) k pohlazení ;-)