Zamyslela jsem se...

Nevím vůbec jak začít, protože tento rok byl plný zajímavých událostí.

Ještě před rokem jsem si žila tak nějak poklidně, ale pak se najednou vše změnilo. V mém životě se objevil človíček, bez kterého si už svůj život nedokážu představit. Takových lidiček je na světě moc málo. A já měla to štěstí. Byl tu , když jsem to nejvíce potřebovala a neměl to se mnou vůbec snadné. Většinou jsem sice usměvavá a klidná, ale jak mě to popadne jsem jak rozzuřený býk. A i v takových chvílích měl tolik pochopení. Jeho klidná povaha mě až někdy vytáčela. Pokud jsem něco potřebovala tak nikdy neřekl ne a občas jsem měla malilinkatou dušičku, když jsem ho o něco žádala a věděla, že pokud řekne ne, tak budu v prekérní situaci. Tento človíček mi v mnohém změnil život a i já jsem se trošičku změnila…snažím se nemluvit vulgárně, protože tohle mu moc moc vadí!!!

Další človíček se objevil o několik měsíců později. Je to taková moje vrbička, která poslouchá, občas se snaži aj o nějakou tu radu, podle které se vůbec neřídím a ještě jej pěkně seřvu za to , že se do toho vůbec plete, že není vůbec v mojí situaci, a tudíž mi nemá, co radit. Je tu i přesto, že mé chování někdy hraničí s normou.

Poslední človíček, který se objevil na scéně dva měsíce před mojí maturitou, tak s tím si život pěkně zahrál, ale zvládl to, i když jsem si aj párkrák myslela, že ne. Jeho podpora mi velice pomohla a ta podpora spočivala v tom, že  mi poslal sms vždy v tu pravou chvíli a díky tomu jsem všechno tak nějak lehčeji zvládala. Bylo to pro mě jako legální doping, bez kterého bych byla pěkně nahraná.

A tak nějak v průběhu toho celého roku jsem postupně díky svému pobytu na Písmáku poznala Vás zbývající avizované, kteří jste mi také velice usnadnili tento rok.

Na písmák jsem si chodila odpočinout od toho všeho. Četla jsem si díla, která mě nějakým způsobem zaujala a tím jsem zapomínala na chvilku na všechny problémy. Pokaždé na mě při vstupu čekala nějaká kritika, zprávička či avízko, které mě moc moc potěšilo a rázem jako by všechno kolem mě co mě tížilo přestalo existovat, a tak mě napadlo jak nejlépe tento pro mě velice úspěšný rok zakončit a nenapadlo mě nic bláznivější něž to, že bych Vás všechny chtěla vidět na vlastní oči. A proto mě napadlo, že bychom se všichni mohli sejít na nějaké chatě, kde bychom se teda všichni vešli a tam strávili super víkend. A tím to Vás všechny prosím o jakýkoliv nápad, kde by se tako akcička mohla konat, protože mě nenapadlo ani jedno vhodné místo a vy všichni už jste procestovali naši republiku určitě více než já a napadnou Vás určitě užasná místa, ze kterých si potom společně jedno to nejúžasnější vyberem. Moc moc doufám, že toto moje přáníčko výjde a všechny Vas poznám, protože jste tu byli, když jsem to nejvíce potřebovala a vím, že to nebylo se mnou vždy lehké…