Krása není důležitá

Krása není důležitá -Proč se tváříš tak smutně, Zuzko?-zeptal se Ivan své nejlepší kamarádky. Zuzana vypadala ten den opravdu mizerně. Měla v pobledlé tváři, pro ni nezvyklý, mrzutý a utrápený výraz, očividně se nečesala a na sobě měla zřejmě to, co dnes ráno první nahmatala ve skříni. Na Ivanovu otázku se zatvářila ještě sklesleji:-Ale jen jsem se zas jednou na sebe podívala do zrcadla a te´d se snažím vzpamatovat z toho šoku.- Tímhle Zuzana Ivana dokázala skoro vždycky naštvat. Ano, nebyla hezká, byla tlustá, nosila silné brýle a měla uhříky po celém obličeji, ale to ještě není důvod k tomu, aby ze sebe musela mít takové komplexy. Ivan byl z těch lidí, kteří co na srdci, to na jazyku:-Ale prosím tebe, krása přeci není důležitá. Jestli chceš, tak ti povím bajku, která ti to jasně ukáže!- -Tak povídej,-povzdechla si rezignovaně Zuzana,-hůř už se stejně cítit nemůžu.- -Byla jednou jedna žabička Rosnička, která byla krásná, až oči přecházely. Měla smaragdovou pokožku, nádherné zlatavé oči a dokonalá stehýnka. Žila v tůńce na kraji lesa spolu se svou přítelkyní Ropuchou. Jak byla Rosnička krásná, tak byla Ropucha ošklivá. Měla kůži samou bradavici, šeredně vyvalené oči a byla vůbec taková celá rozplyzlá, ekl, fujtajbl...- -No, no, Ivánku, jen se nenechávej tolik unést,-přerušila an chvíli Ivanovo vyprávění Zuzka,-do takových detailů zas zabýhat nemusíš!- -...no, Ropucha zkrátka a dobře žádná velká krasavice nebyla. Byla ale milá, vlídná, chytrá a velice shovívavá k nedostatkům své přítelkyně. Rosnička právě moc rozumu nepobrala a tu špetku chytrosti, kterou měla ve své půvabné hlavince neustále zaměstnávala péčí o svůj libý zevnějšek. Ty dvě si žily v tůňce klidně a bez svárůaž do dne, kdyse k nim znenadání přistěhoval okouzlující žabák Skokan. Byl to pěkně rostlý hoch, který uměl kuňkat tak duchaplně, jako nikdo jiný, koho kdy obě žabky za svůj život potkaly. Samozřejmě, že Skokana zprvu upoutala především krása Rosničky, ale po čase si musel přiznat, že i Ropucha má určitý šarm. Milý žabák se jednoduše mezi těmi dvěmi děvčaty vůbec nemohl rozhodnout. Často si v bezesných nocích, kdy se zmítal v bahně pod rákosím, přál, aby se z těch dvou žabek stala jedna, která by měla inteligenci a vtip Ropušin a byla fyzicky přitažlivá jako Rosnička. Byl by se tenkrát samou rozpolceností snad dočista utrápil, kdyby nebyli jednoho dne přišli k tůňce čtyři malí chlapci a všechny žáby nerozšlapali.- -Hele Ivane, teď bys mi třeba mohl vysvětlit, jak tahle bajka souvisí se mnou.-navrhla pobaveně Zuzana. Ivanovy šplechty ji vždycky dokázaly pobavit. -No, prostě si nic nedělej z toho, že nejsi hezká, protože ať jsi krásná nebo ne vždycky se najde někdo, kdo tě pošlape.-

---