Kristýnin životopis 4

Kristýnin životopis   4

Nechal ji vyjet výtahem nahoru a on zatím počkal v baru. Nemohl s ní jet ve výtahu, prostě nemohl, pořád měl čas couvnout. Pořád ta myšlenka byla jen v jeho hlavě. Dusil to v sobě však už víc než rok.

            Když ji poprvé políbil a ona jeho, něco v něm explodovalo. Nechápal ani své pocity a ani její. Nikdy si nemyslel, že je chladná, ale tohle už bylo moc.

            Když výtah zastavil v posledním patře, vystoupil a šel k jejím dveřím. Chvíli tam stál, ale pak se obrátil a zamířil na opačný konec patra, ke svým dveřím. Tam však nedošel a vrátil se zpátky ke Kristýniným a zaklepal.

            Kristýna otevřela. Ještě se ani nepřevlékla, sedla si jen na křeslo a přemýšlela. Když uviděla Michaela, docela ji to překvapilo. Pozvala ho dál a sedli si v obývacím pokoji.

            Ona na křeslo a on naproti ní. Byla ráda, že je mezi nimi stolek, nemohla být blízko něho, nemohla. Všechny její smysly bily na poplach, když byl blízko ní.

            Zeptala se ho, co tu dělá. Michael se na ní jen podíval. Chvíli tam jen tak seděli, ale on se zvedl a přišel k ní. Kristýna se nemohla však ani pohnout, jen se na něho dívala. Dívala se mu do očí.

            Když ji políbil, pochopila, ale splnit mu to nemohla. Nesnesla by, aby si o ní myslel, že je jedna žen, které jsou schopny pro peníze udělat cokoli. Nechtěla, aby si o ní myslel něco špatného a hlavně se bála.

            Jejich polibek, ale začínal být čím víc zrádnější. Už ho neovládal ani jeden z nich, on ovládal je. Kris však nezbavil strachu, a tak se pokusila o věc, která byla pro Michaela nemožná, snažila se vyprostit z jeho objetí.

            Teď ale poznala, že ji jen tak nepustí. Dovolil jí vstát, ale nebyla si jistá, který z nich to vlastně chtěl. Pořád se snažila bránit, ale byl silnější.

            Michael si nemohl nevšimnout jejího odporu, ale neměl sílu přestat. Ještě nikdy ji neměl tak blízko sebe. Nikdy spolu nebyli na místě, kde by je nemohl nikdo vyrušit. A navíc se už rozhodl, bude jeho, ať chce, či ne.

            Měla pootevřené dveře do ložnice, a tak ji tam donutil jít. Neměla proti jeho síle šanci. Proč zatím po ní nic nechtěl, jen se v poslední době líbali častěji a častěji. Nikdy jí neřekl, že chce zajít až tak daleko, namlouvala sama sobě. Ale přitom věděla, že na to dříve či později dojde. Nutí ji, aby udělala něco, co nechtěla?

            Musela si ale přiznat, že to není tak úplně pravda. Chtěla to, ale ne takhle. Michael byl první muž, který se jí připletl do života, a tak z toho měla trochu strach.

            Snažila se vymyslet, proč asi přišel, vždyť jí chtěl něco říct, musel jí chtít něco říct. Nevěřila, že by přišel jen kvůli tomuhle. Přemýšlela, ale byla příliš nervózní, nato aby něco vymyslela.

            Když ji pokládal na postel, už se mu bránila opravdu silně. To ho vyvedlo z míry. Sedl si vedle ní a podíval se na ni.

            Kris ještě nebyla chvíli schopná slova, ale pak se zeptala, proč přišel. Chtěla se zeptat i na spoustu dalších věcí, ale Michael jí položil prst na ústa, čímž naznačil, aby mlčela.

            Řekl jí, jakou udělala chybu a dodal, že ho už stála hodně. Měla by mu to nějak vynahradit. Všiml si přitom jejího výrazu v obličeji a sám se začínal proklínat. Zato přeslech, že mu říkala: ,,Takhle s tebou spát nebudu, nejsem žádná děvka.“

            Nevěřila vlastním uším, když říkal, aby se svlékla. Nevěděla, co dělat, ale když dodal, že bude lepší, aby se svlékla sama, udělala to. Říkala mu, ale celou dobu, aby to nedělal.

            Michael byl, ale okouzlen jejím polonahým tělem. Když byla jen ve spodním prádle, řekla, ať si pokračuje sám. V tu chvíli by se už dalo spekulovat o jeho příčetnosti. Neměl ponětí, co dělá. Dalo by se říct, že byl v transu. Lehl si a začal ji opět líbat.

            Začal na ústech a pokračoval na ramena. Když jí sundával ramínka, tak už byla skoro nepříčetná i Kris, bála se. Oba měli hrůzu ze svých pocitů, ale Kris i kvůli něčemu jinému.

            Ve chvíli, kdy jí odhrnul i druhé ramínko, chytla ho křečovitě za ruku. Přestal a řekl, ať se k němu chová, jako ke každému před ním a pomalu pokračoval. ,,Michaeli, ale on žádný nebyl,“ vysoukala ze sebe Kristýna. Bylo to poslední, na co se zmohla.

            Michael ihned přestal, podíval se na ni, zvedl se a přikryl ji dekou, která ležela vedle. Chtěl odejít, ale u dveří se zastavil a řekl: ,,Promiň, už se to nikdy nestane.“ A přitom se na ni podíval, ale ničilo to oba.

            Hned nato odešel a hlasitě za sebou zavřel hlavní dveře. Kristýna zůstala chvíli ležet, pak si vzala župan a šla zamknout. Věděla sice, že pokud bude chtít přijít, může, protože má klíče. Nemyslela si však, že by přišel, alespoň ne dnes.

            Honilo se jí hlavou, co si o ni asi myslel, ale pak jí to začalo být jedno. Měla větší problém, jak s ním vydrží v kanceláři. Odejít nemohla, byl příliš hluboko v jejím srdci a nemohla by ho ztratit. Navíc nechtěla, aby někdo věděl o jejích citech. Natálie by to z ní jistě dostala.

            Michael přišel k sobě a dal si dlouhou sprchu, nebyl schopný přemýšlet, a tak udělal v tu chvíli pro něj nejrozumnější věc, šel do baru, a potom do bazénu. Ale stejně si nedokázal setřídit myšlenky.

            Druhý den v kanceláři se neviděli, protože on měl nejdříve schůzi, na které Kris být nemusela, a potom rodinou sešlost. Natálie se jí ptala, zda tam nechce také jít, že tam také patří, ale odmítla.

            Celý den se nemohla soustředit, a tak odešla dříve. Zvedala stejně jen telefony, to jediné zvládala. Měla hlavu plnou Michaela. Věděla moc dobře, že kdyby ještě chvíli naléhal, dovolila by mu to a navíc ráda. Nechtěla jen, aby si o ní myslel, že je schopná s ním spát jen tak.

            Když přišla do svého bytu, usnula, v noci toho pochopitelně moc nenaspala. Probudil ji až zvonící telefon. Volali z recepce, zda půjde na večeři. Kristýna, ale neměla na jídlo ani pomyšlení, a tak se omluvila, že to neoznámila dříve.

            Sotva položila telefon, někdo zaklepal na dveře. Šla tedy otevřít, když uviděla Michaela, ztuhla. V hlavě měla takový chaos, že jen stála a dívala se jak jde dovnitř a zavírá dveře. Celou dobu se ji nespustil z očí. Kristýna začala ustupovat, byl to okamžitý reflex. Michael, ale zůstal stát.

            Celý den myslel jen na ni. Nic kolem sebe skoro nevnímal. Schůzi naštěstí dnes řídila jeho sestra. Raději se ho ani nezeptala, co s ním je. Zřejmě tušila, že by jí stěží odpověděl.

            Na rodinné sešlosti se ho také nikdo na nic neptal. Jen jeho otec na Kris, ale když uviděl jeho reakci, pochopil, že z něho nic nedostane. Proto se od tam tuď co nejrychleji vytratil.

            Za celý den si prošel vše, co věděl o Kristýně, připomněl si okamžik, kdy ji někdo srazil autem, když ji poprvé uviděl, jak ji chtěl někdo shodit ze střechy. Nejdéle, ale přemýšlel o včerejší noci. Už zažila takového trápení a on jí chtěl udělat něco takového.

            Když se konečně vrátil do hotelu, zůstal dole v baru a uvažoval o tom, co udělá. Věděl, že včerejší večer navždy změnil vztah mezi nimi, on ho změnil. Přál si vrátit čas, aby se to nikdy nestalo, ale nemohl. Neměl ji alespoň vydírat, mohl ji jen... Nedomyslel svou myšlenku a zvedl se. Musel jít za ní. Takhle to nemůže nechat.

            Teď tu stojí, u ní v bytě, vedle ní a dokáže se jí dívat do očí, ale jak. Překvapilo ho to, díval se jí do očí, oba hleděli tomu druhému do očí. Měla v nich takovou nevinnost, že se hnusil sám sobě, čím dál tím víc.

            Když si připustil, že ho přitahuje považoval to za něco, co se mu stalo již mnohokrát, ale včera pochopil. Miloval ji, miloval ji tak moc, že se toho až bál. Nikdy by ho nenapadlo, že to umí. Vždy ženy jen ponižoval, ale Kris si vážil. Vážil a miloval. Na to přišel ale až včera večer. Bál se však, že to bylo příliš pozdě...