LachtanMan 2 - Zvláštní schopnosti

Na trávník před domem v malém nedůležitém městečku spadla bytost. Asi hodinu ležela na zemi vprostřed ožehlého, kouřícího kráteru, který sama vyhloubila pádem z neznáma.

Tvor se posadil. Na počátku nevěděl vůbec nic, pak se mu mlhavě vrátil řetěz vzpomínek - vzpomínky na život spisovatele sci-fi byly mlhavé a nebylo jasné, zda jde přímo o vzpomínky bytosti samotné, nebo nějaký implantát (tohle ovšem neví nikdo z nás, že?).

Při prohlídce sebe a okolí bytost zjistila, že je oblečená v bílé kombinéze, na hrudi bylo stylově vymalováno písmeno "L". Záda kryl červený plášť. Záhada, zmatek, šílenství.

"Kdo jsem? Kde jsem?" zeptal se tvor nahlas. Písmeno "L" na jeho oblečení vybledlo a místo něj se objevil informační nápis:

Lachtan-Man

Super sci-fi sackseishions

Super jokes master

Kamikaze master

Super physisist scientisist

Elementární částicolog

IQ := IQ + 1

Inteligent

...a kde jsi, nevím

Kromě faktu, že se mu každý cyklus inkrementuje IQ a že "saksejšny" se přejmenovaly na "sackseishions", se z toho LachtanMan dozvěděl pouze své nové jméno. Došlo mu, že je tvor vzniklý mutací a jako takový by podle zákonů klišovitých seriálů měl mít nějaké zvláštní schopnosti.

Jeho úvahy přerušil obhroublý hlas: "...si tady hraje na sůprmana, vole. Ňákej vožehlej týpek, divnej, wo tom žádná." "Dáme mu nakládačku, betmenovi."

LachtanManovy obrýlené oči těkaly od jednoho svalnatého násilníka k druhému. Trojzubec a palice v jejich rukou nevěstily nic dobrého. No nic - bude tedy superhrdinou jenom pár minut, než ho utlučou. Celý dlouhý nudný život za sebou... a už nic před sebou.

"Dlouhý nudný život..." přemýšlel LachtanMan "...ještě před smrtí se naposledy zasměju nějakému dobrému vtipu."

Aniž by si to uvědomoval, začal LachtanMan drmolit vtipy nahlas. Také s úžasem zjistil, že místo toho, aby opakoval vtipy, které již někde slyšel, začal vymýšlet fórky zcela nové.

"Víš, co je to výtaha? Spisovně vejtaha! Dávají se ve škole po vyučování židle NAHORU, nebo DOLU - samozřejmě DOPROSTŘED!"

Hromotluci znejistěli a pak se začli smát. Zhroutili se k zemi a tam se svíjeli v křečích. jimž nedokázali zabránit, zvláště když si znovu bezděčně vzpomněli na "výtahu" nebo "židličku vprostřed". Nakonec se potrhali smíchy a roztrhané zbytky jejich těl se válely LachtanManovi u nohou.

LachtanMan se usmál... když tu uslyšel divné zvuky - jakési "GRRR", "TRRR" nebo tak. Letmým pohledem zjistil, že za nebožtíky násilníky se skrýval třetí člověk - zřejmě jejich vůdce. Ten se nesmál. Cukalo mu oko a koutek úst, vůbec vypadal jako psychopat. "Ten vtip byl děsně TRAPNEJ!" zaznělo od něj.

LachtanMan přemýšlel. Díky zvyšující se inteligenci (IQ:=IQ+1) to nebyl nijak zvlášť velký problém. Došlo mu, že rozesmát tohoto muže se mu zřejmě nepodaří. Avšak může jeho pocity trapnosti a studu dále zvýšit... dalšími vtipy! LachtanMan cítil, že by za jedinou sekundu byl schopen vychrlit stovku originálních žertů. Zkusil tedy vypustit z úst jeden z nich:

"Víš, jak se řekne anglicky brzda? Řekne se birthday!"

Kápo výtržníků nejdříve zezelenal, pak zmodral, zežloutl a zesinal. Tiky očí a úst se mu rozšířily na celý obličej. "GRRR! TRRRR!" - vyluzoval zvuky studu a trapnosti. Nakonec klesl mrtev k zemi.

"Bylo to pro něj tak trapné, až se z toho utrápil!" konstatoval LachtanMan, "moje první zvláštní schopnost jsou tedy fórky - lidé na ně reagují dvěma způsoby."

LachtanMan si v duchu rozdělil všechny lidi na Zemi na "skupinu A", která se vtipům směje a "skupinu B", která se trápí. Potom odešel nočním městem vstříc dalším dobrodružstvím.

(pokračování příště)

---