Dvanáckrát

Věnováno otci 1985

 

 

                   Odbíjení dvanáctkrát

 

     Zapomínat spát.

     Brouzdat se bosým sněhem,

     Který létá prázdným zíváním.

     Těhotnět bílými okamžiky dne.

 

     Sbírat se od hrstí

     a mačkat

     do ledových slz kořisti.

     Tát.

 

     Otvírat vodě

     a zpívat jí baladu

     lednovou náladu:

     O svobodě.

 

     Tupým váháním krájet ticho,

     V němž havrani prosí o pohyb.

     Zalézat do děr

     A dusit se černým prostorem.

 

     Až vyrostu,

     stanu se člověkem.

     Změřím si trávení,

     Zvážím své ruce

     Napovím naději,

     Že stromy maj´ srdce.

 

     Chci zachránit teplo

     Proplést ho s lavinou –

     Neumím padat beztvarou krajinou!

 

     křikne ti do očí

     Zdrží tvou chůzi,

     Klopýtneš, klopýtneš,

     Chytneš se druzí

 

     Kokoktneš zmaten

     za zády opřen

     o vlastní spánek.

 

     Kde jsi ho nechal?

 

     Ať se ti vrátí,

     Vždyť se sám ztratí

     TATÍ!!!

 

  

 

 

 

---