Lví maminka

     Daleko na jihu, až tam, kde je pořád teplíčko, žila lví rodinka. Všichni její členové se měli moc rádi.  Každé ráno společně vítali sluníčko a těšili se ze života.
     Jednoho dne uslyšeli podivný hluk. Přijelo veliké auto a z něho vystoupili nějací lidé s puškama. Do lví maminky a tatínka vystřelili  šípy. Pak je naložili a odjeli.
     Lvíčata se včas ukryla a vše pozorovala z bezpečné vzdálenosti. Strachem ani nedýchala. Vůbec nevěděla, co se děje.

     V celé přírodě nastalo bezvětří, jen zvířený prach pomalu usedal k zemi. Nic se nepohnulo, jako by se náhle zastavil čas.
     Po nějaké době se vyděšená lvíčata osmělila a vydala po stopách kol. Všude se ptala po rodičích, až jim jeden starý slon řekl, že je určitě odvezli do zoologické zahrady ve městě, kde budou zavření v klecích a lidské děti se na ně budou chodit dívat. Zpátky už se nikdy nevrátí.
     Vybavila se mu bolestná vzpomínka, jak i jemu před lety odvezli celou sloní rodinu. Pohladil je očima a odkráčel dál svou cestou.
     Utrápeným lvíčatům bylo moc smutno a hladem je bolela bříška. Ale kde vzít mlíčko, když je maminka pryč? K tomu všemu neštěstí se ještě musela schovávat před hladovými dravci a hyenami.

     Ale naše pohádka má šťastný konec.

     Daleko od lvíčat žila toulavá opuštěná lvice. Bloudila sem a tam, kam ji nohy zanesly. Vždycky si přála mít mláďátka, o která by se mohla starat . Osud zavedl její kroky k opuštěným lvíčatům a ta v ní našla svoji novou maminku.

     Žili spolu šťastně a nikdo je nikdy od sebe nerozdělil.