Snad

Tam, kde jsme byli, už nejsme...

Ztratili jsme se ve vlastních vzpomínkách.

Tenkrát bubnoval do okna déšť...

Kam nás ten proud vody chtěl jen nést?

Zavřu oči a ...

Voníš po rozkvetlé louce.

Prsty kloužou po páteři...

...obratle jako klávesy klavíru...

Snad jsi se bál,

abych se ti nerozpustila.

Svým tělem si mě hřál

a přesto ses mne sotva dotýkal.

Chutnáš jako lesní jahody.

Rozpouštíš se mi v náruči...

...tak jako zmrzlina v dětských prstíkách...

K nebi posílám průsvitně lehké přání,

aby nám naše láska zůstala navěky...

... když teď otvírám oči,

mám řasy slepené slzami.

Všechno krásné jednou končí...

...a všechno snad jednou přebolí...