Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(Bez)naděje
Autor
T_O_M_
neveselo, truchlivo...
Někdy si připadám jak
zadušená špička cigarety,
jako slova co ztrácí význam
v půli věty.
Už asi chápu a přesto překvapen,
jak rozdílné jsou lidské světy
- jako protiklady co se občas doplňují:
Vesmír co končí ve tmě,
když se zářivým sluncem začínal.
Je jako sny co byly ve mně,
cesty kam dojít chtěl jsem,
a možná i mnohem dál.
Do křehkých sítí
pavouk láká bezbranné co zpátky nepustí
a moucha co vyklouzla mu?
Právě spadla do vína,
teď ještě s radostí opilá se topí.
(dostala šanci
a možná jen oblouzněna přecenila síly)
Zkrátka
…cesty jsou lemovány nadějí a štěstím.
Taky prachem co z nich zbývá,
jsme poutníci životem.
Snad ještě nedošla nám síla...