Sny

Ó můzy, polibte mi na ústa, bych básně psáti započal, začal psáti o příbězích prapodivných, aby šťávu dobrých a prazvláštních veršů měly, aby básnický um je prodchl.

Čekání na smrt

 

Jak ten čas tak nezastavitelně běží

vstříc novým minutám a vteřinám,

jak tak bleskurychle mění budoucnost v přítomnost,

tak chmury a deprese tíží čím dál zlovolněji,

jak vlaje tak nádherně černá vlajka,

jak nádherně a zlomyslně tíží

tento den při čekání na smrt.

 

Napětí v hlavě se mění v rozpětí

jednotlivých myšlenek,

jejichž smysl je nejasný a obsah

beznadějný, bezútěšný.

Počkejte, až mne uvidíte chcípat,

tak to bude opravdu tajemné a

rozverné.

Žádná starost, myslí vládne pohoda,

žádná naděj, žádná něha,

jen bezútěšné prázdno.

Jen počkejte, až mne uvidíte chcípat,

to se pomějete.

 

Mrazení

 

Jako nádherná krůpěj padající do kaluže,

tak život člověka pomalu učí:

Marnost nad marnost.

Jak rád bych sobě přivedl dívku,

pannu zlatavých vlasů,

jak rád bych jí líbal, ale:

Kde nic, tu nic.

Tak říkám sobě – odcházím kvůli

tomu –

a

už

mne

nikdo

neuzří.

Jako nádherná krůpěj zledovatí ve výšinách nebes,

tak myšlenka na tebe odchází pryč – tam daleko –

a cítím: Mrazení.

Ó dívko, ty zlatavých vlasů,

ty krásko jako růže květ,

tobě bych život zasvětil

a na ústa tě políbil.

Ó dívko, ty lásko má jediná,

( která znáš mrav a soucit),

ó dívko –

odcházím

a

cítím:

Mrazení. 

---